Tribun

„Jsem váš strýc Baloun, mám vás všechny rád a budu u vás žít." Všechny nás objal, snědl husu, na kterou jsme týden šetřili, a šel spát. Ráno všechny znovu líbal a omlouval se, že nám dlouho nepsal. Když k svačině zlikvidoval rodinný oběd, otec se opatrně zeptal, jak dlouho u nás bude bydlet. „Neboj se synku, užiješ mě," řekl strýc a opět ho objal. Svůj slib dodržel. Žije u nás dodnes. Tak nějak k nám patří. (Šimek + Grossman: Jak jsme vdávali sestru).

I když by se podle toho, že americký radar z monitoru téměř zmizel, mohlo zdát, že je tento nechutná kapitola již za námi, rčení sejde s očí sejde s mysli v tomto případě rozhodně neplatí. V některých myslích má stále primát a přišla na něj řeč i v rozhovoru s Martinem Římanem, bývalým ministrem a prvním poradcem zánovní Nečasovy vlády, který vyšel v sobotních Lidových novinách pod bezelstně arogantním a výmluvným titulkem Někdo ty hnusné kompromisy dělat musí:

Radar tady nebude. Je to důvod k radosti, nikoliv však k uspokojení. Skončila totiž jen dílčí epizoda v zápase o modus existence českého národa a středoevropského prostoru vůbec, bitva, která nerozhodla válku. Myšlení, jehož je radar produktem a lidé, kteří v něm viděli symbolické zhmotnění svých snů o světovládě, jsou stále zde, na stejných pozicích a se stejnými cíli.

Obama volal Fischerovi: Radar v Česku nebude: „Před jednou hodinou ranní pražského času o tom americký prezident Barack Obama informoval telefonicky premiéra Jana Fischera (...) Místo obrany proti mezikontinentálním střelám s dlouhou dráhou letu, kam patřil projekt polského pozemního sila a českého radaru v Brdech, chce [americká vláda] rozvíjet obranu proti raketám středního a krátkého doletu."

Očekávaný zvací dopis spatřil světlo světa. Jak informuje tisk, Havel a další osobnosti varují Obamu před Kremlem. Ponechme nyní stranou manipulativní označení „osobnosti", které čtenáři implantuje pozitivní vnímaní jak signatářů, tak textu dopisu, i skutečnost, že dopis je otevřený, a tedy určený i (možná primárně) pro domácí publikum, a podívejme se, co tak naléhavého mají „osobnosti" na srdci: „Bývalí politici a intelektuálové z několika zemí střední a východní Evropy napsali otevřený dopis americkému prezidentovi Baracku Obamovi, ve kterém vyjádřili obavy z vlivu Ruska a z opomíjení jejich regionu ze strany Washingtonu. Jeho autoři vyjádřili přesvědčení, že úplné zřeknutí se plánované výstavby částí amerického protiraketového štítu v Česku a Polsku by mohlo podkopat věrohodnost USA v regionu." (anglický originál zveřejnili Lidové noviny)

Organizátoři řetězové hladovky proti radaru dnes oznámili, že hladovka po 43. týdnech a 300 zúčastněných končí. neboť podle nich poté, co byly smlouvy staženy vládou s parlamentu, není k dalšímu pokračování hladovky důvod.

Vláda trhla za záchranou brzdu a vzala ze Sněmovny zpět radarové smlouvy, aby se o nich nemohlo hlasovat, a nemohly tak být případně zamítnuty, což zcela reálně hrozilo. Je mi sice divné, že vláda může takto zasahovat to jednání Poslanecké sněmovny, ale budiž, nejsem expert na jednací řád Sněmovny. Co však nechápu je, proč to vlastně udělala. Vždyť kdyby byla pravda jen polovina z toho, co vláda o radaru prohlašovala, tak by pro muselo být 213 poslanců z 200.

Na pořadu 17. schůze PS, jež začíná dnes ve 14:00, jsou i obě radarové smlouvy. Opět bez většího zájmu médií, ale tentokrát i bez hlasitější odezvy v „internetovém disentu."

Řetězová hladovka na protest proti výstavbě americké radarové stanice v Brdech, která je pokračováním hladovky, již po jednadvacet dnů drželi Jan Tamáš a Jan Bednář, by neměla smysl, kdyby se o ní a o těch, kteří se jí účastní, nikdo nedozvěděl. Vládní propaganda se snaží odpůrce radarové stanice vykreslit jako ztroskotance a zaprodance, kteří by sice rádi uškodili „velké věci", ale ve skutečnosti nic nezmohou. Je proto důležité ukázat, že se základnou nesouhlasí i lidé, kteří nejsou bezvýznamní, ale spolupodílejí se na určování směru, kterým se česká společnost vydá. Pro odpůrce základny, které by vláda ráda rozeštvala a unavila, je velmi důležité vědět, že nejsou sami, izolovaní a bezmocní, ale že na jejich straně je i řada významných a známých lidí, jejichž hlas je slyšet.

(Pozn.: Tento článek bude pravidelně aktualizován v návaznosti na to, jak budou zveřejňována jména nových účastníků.)

Iniciativa NE základnám oznamuje konání dvou happeningů u příležitosti setkání české vlády se členy Evropaské komise dne 7.1.2009.

Nesouhlasím s umístěním americké radarové stanice v České republice. Mám k tomu řadu velmi dobrých důvodů, které můžete posoudit i vy. Zde vám nabízím výběr ze svých textů, ve kterých se snažím vysvětlit, proč nesouhlasím, a hledám odpovědi na řadu dalších otázek, které před nás úvahy o americké základně kladou, jako například: Je veřejnost informována objektivně? Kdo a proč se s námi snaží manipulovat? Jací lidé a proč podporují základnu? Proč by měli být občané způsobilí volit parlament nezpůsobilí rozhodnou o základně v refernedu? Jsou Američané vyvolený národ? Mohou se Američané mýlit? Je základna součástí příprav na válku s Ruskem? A kdo v ní bude agresorem?

Válka s „terorismem", kampaň v Afghánistánu, kampaň v Iráku, uloupení Kosova... za Bushe byla americká zahraniční politika jednoduchá: když to nejde silou, jde to ještě větší silou. A bylo jasné, že takovou politiku je třeba odmítnout a vymezit se vůči ní.

Dohody mezi Českou republikou a USA o zřízení radarové stanice systému americké Národní raketové obrany ve vojenském újezdu Brdy jsou na pořadu právě probíhající 39. schůze Poslanecké sněmovny a na jejím programu by se měly objevit již ve středu 29. října 2008. Ve Sněmovně jsou smlouvy vedeny jako sněmovní tisk 621 (Dohoda mezi ČR a USA o zřízení radarové stanice protiraketové obrany) a sněmovní tisk 622 (Dohoda mezi ČR a USA o právním postavení ozbrojených sil, tzv. SOFA). Text obou dohod byl zveřejněn a komentován již dříve, pozornost však zasluhuje i předkládací zpráva, kterou obě dohody doprovodila vláda ČR, která je Sněmovně předkládá.

„Stále jsme tady!" – tak by se dalo stručně charakterizovat poselství dnešní demonstrace proti ratifikaci smluv s USA o zřízení radarové stanice v Brdech. Protože žádné zprávy o osudu smluv ve Sněmovně, která o nich měla začít dnes jednat, během dne nepřišly, nesla se demonstrace v duchu sdělení: „Stále jsme tady. Nenechali jsme se zastrašit, nenechali jsme se znechutit, nenechali jsme se uplatit. Jsme zde a nebudeme mlčet! Nezapomněli jsme a  nezapomeneme a v příštích volbách vám to spočteme!" Druhým poselstvím pak bylo burcování k účasti v druhém kole senátních voleb a hlasovaní pro ty kandidáty, kteří deklarují svůj nesouhlas s radarem, aby tak ODS přišla v Senátu o pohodlnou ústavní většinu.

Hnutí NE základnám svolává demonstraci proti schvalování radaru: První čtení smluv o radaru by mělo proběhnout na schůzi poslanecké sněmovny v úterý 21. října. Na toto datum svoláváme také demonstraci, která bude tlumočit neutuchající odpor české veřejnosti vůči radaru. Začíná v 17.00h na Náměstí Jana Palacha v Praze.

Naprostá většina úvah kolem plánované expanze amerického systému NMD do Střední Evropy se točí buď kolem Ruska (jsou-li realistické), nebo kolem Íránu či KLDR (to jedná-li se o propagační pohádky pro plebs). Číny se tyto úvahy zatím vůbec nedotkly, a to přesto, že Čína se pomalu ale jistě propracovává do pozice velmoci prvořadého významu. Neměli bychom se nechat zmást její geografickou vzdáleností – z tak vysoké hry, o jakou v případě radaru jde, nelze Čínu jen tak vynechat.

Datum 21. srpna si iniciativa NE základnám pro svoji protestní akci Lidský řetěz proti radaru nevybrala náhodou. Výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa, které definitivně ukončilo emancipační snahy české společnosti, je mementem „omezené suverenity" malého státu, který se dostal do soukolí neúprosné mašinérie pragmaticky jednajících velmocí.

Pokud bychom brali slova premiéra Mirka Topolánka vážně, potom bychom museli bez rozpaků označit podpis Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice za tu nejlepší zprávu za posledních 99 let, skutečnou radostnou zvěst, neboli evangelium. Evangelium svobody a demokracie. Skutečně? Podíváme-li se na onen některými kruhy přímo vymodlený text, potom bohužel musíme konstatovat, že není všechno zlato, co se třpytí. Nabízím tedy text smlouvy, proložený mými vlastními komentáři.

Vzhledem k tomu, že stejný text byl zveřejněn i na dalších místech (Britské listy, iHNed.cz), lze usuzovat, že se jedná o text autentický přinejmenším v tom smyslu, že jde o text, který vláda chtěla dát veřejnosti k dispozici. Ovšem budeme-li brát v potaz kolikrát již česká vláda v kauze radar lhala, či přinejmenším manipulovala veřejným míněním, je možno vyslovit jistou pochybnost o tom, za jde skutečně o text, který byl ČR a USA podepsán. Stejně jako lze spekulovat o tom, zda se k dohodě neváže ještě nějaký tajný dodatek, stejně stručný a stejně zhoubný (tedy jak pro koho), jako byl ten vážící se k paktu Ribbentrop-Molotov.

(Pozn.: Text smlouvy je sázen běžným písmem, mé komentáře jsou sázeny tučně a odsazeny doprava.)

Marně varoval trojský věštec Láokoón své krajany slovy: „Ať je to cokoli, bojím se Danaů, i když přinášejí dary." Neposlechli, přijali danajský dar – později známý jako Trojský kůň – a přivodili si tím vlastní zkázu. Stejně marně varovaly nesčetné hlasy české vládní politiky před tím, aby přijali „nabídku" USA na vybudování radarové stanice v Brdech, tento vskutku danajský dar USA Evropě. Jenže mocní vždy ve své pýše opakují stejné chyby – za které povětšinou platí jiní.

Od dnešní půlnoci bude hladovka proti radaru pasé. Protiradaroví aktivisté Tamáš a Bednář se rozhodli hladovku ukončit, bohužel tím nejméně šťastným způsobem. Nevymohli si ani jediný vstřícný krok vlády, byť jenom na oko (tedy pokud nepočítáme audienci u ministra zahraničí Schwarzenberga), ani nedošli na konec svých fyzických možností, protože 22denní hladovka ještě není fatální. Bohužel se tak nelze ubránit dojmu – a vláda a s ní spřízněná média se toho dozajista chopí a náležitě to vykřičí do světa – že to byla hladovka jen na zkoušku, hladovka „projde-li", která neprošla.

Před více než půl jsem v článku Sabotáž na účtu NE základnám? upozorňoval na to, že se na transparentním účtu hnutí NE základnám objevují podivné transakce, kdy jsou vkládány nicotné částky, které jsou mnohonásobně převýšeny bankovními poplatky za příchozí platbu, což v důsledku vede k odčerpání prostředků z účtu hnutí. Záhy však byly tyto transakce stornovány, z čehož jsem usoudil, že se jednalo spíše o technické selhání.

Na webu iniciativy NE základnám probíhají čas od času on-line rozhovory s lidmi, kteří se angažují proti americké základně. Dnes odpovídal na dotazy mluvčí Iniciativy Jan Májíček. Do rozhovoru jsem se zapojil i já a svoji otázku i Májíčkovu odpověď zde přetiskuji, spolu s výběrem dalších odpovědí.

Cituji: „Tito lidé sami sebe považovali a považují i dnes za natolik neomylnou a historií posvěcenou a vyvolenou avantgardu, že jsou si jisti, že smí vést pomýlené (ne-li přímo bezradné) zástupy obyčejných lidí, kteří – bez nich – sami nevědí, co je pro ně dobré."

Kdo to řekl? Na čí adresu?

Česká pobočka Greenpeace se dopisem obrátila na Kongres USA. Upozorňuje v něm na rozhodný nesouhlas velké části české veřejnosti s plánem na vybudování radaru NMD v České republice, na pochybné a nemravné počínání české vlády v této věci, a konečně vyzývá americký Kongres, aby znova a důkladě zvážil svoji podporu tomuto plánu.

Na webu Greenpeace je možno se k výzvě přidat a připojit svůj podpis.

Výlet do podivuhodného světa zastánců radaru, který je tak krásně jednoduchý, až se jeden diví, jestli v něm něco nechybí. Rozhodně to však není Zelená příšera.

Další důvody pro podporu tvrzení, že radar (i samotný) je primárně ofenzivní zbraň a co se obrany týče, je to až druhořadý účel. Navíc má dost možná bránit především Američany před sebou samými.

Spolu s diplomatickou nótou, ve které velvyslanectví USA oficiálně vyzývá k zahájení rozhovorů o umístění amerického radaru v ČR, poslali Američané i návrh odpovědi, kterou od české strany očekávají.

I když přímo v ČR se kolem plánované americké radarové základny momentálně nic moc zajímavého neděje (doufejme, že to není jen klid před bouří), o zahraničí se to samé říct nedá. A není to jenom změna postoje Polska po nástupu Tuskovy vlády, bez zajímavosti není ani dění přímo v USA.

Obsah cyklu Další kamínky do mozaiky s radarem s odkazy na všechny díly.

Od začátku existence organizovaného odporu proti americké základně v Brdech jsem si říkal, kdy se vláda pokusí zdiskreditovat odpůrce tím, že je (prostřednictvím médií) nařkne z toho, že pracují v žoldu Ruska či teroristů. Už je to tady.

Zajímavé zprávy přicházejí v posledních dnech z Polska. Nová polská vláda nejenom že chce v souvislosti s plánovanou raketovou základnou od USA záruky, ale dokonce – považte tu kacířskou troufalost – chce o základně jednat s Moskvou.

Přestože hlavním tématem "on-line rozhovoru", který v pátek 26.10.2007 na iDnesu poskytl Stanislav Penc, čelný představitel Strany zelených v Královehradeckém kraji, bylo konopí, přišla řeč i na radar. Jeho odpověď, ačkoliv není přesně taková, jakou bych si přál slyšet, je velice zajímavá. Posuďte sami....

Tento kamínek není z mé hlavy, nalez jej Winter, protože však do celkové mozaiky velmi dobře zapadá, rozhodl jsem se jej s autorovým svolením zařadit do svého seriálu. Původní text byl publikován na Modré šanci pod názvem Jak mlčí argumenty. Doporučuji vám pročíst i diskusi, není nezajímavá

Na webu NE základnám odpovídal 15.10.2007 prof. Jan Keller na otázky čtenářů ohledně amerického radaru v Brdech. Hlavním tématem byly sociologické a politologické aspekty. Celý rozhovor je poučené, ale znepokojující čtení. Co naplat, pravda nikdy není tak líbivá a podbízivá, jako lež. Mezi otázkami byla i jedna moje, a tu zde i s odpovědí cituji.

Česká vláda tvrdě vyjednává s vládou Spojených států a podmínkách umístění jejich radaru v naší zemi. Mimo jiné prý trvá i na výpovědní lhůtě jeden až dva roky. A ta o Červené Karkulce nebude?

Analýza volebních programů politických stran vzhledem k americké radarové základně v Brdech, ze které jednoznačně vyplývá, že s výjimkou ODS by všechny strany měly být proti. Samozřejmě v případě, že budou ctít svůj volební program. Jsou toho vůbec schopny?

Jak se nic nedozvědět o zdravotních účincích radaru, jak pan Pekárek ze Státního zdravotního ústavu počítal a počítal a vůbec se nezajímal o to, s jakými čísly počítá, a také o tom, jak se zastánci radaru vydávají za jeho odpůrce a snaží se je záměrně hloupými otázkami zdiskreditovat.

Pokusí se Rusové zničit radar, který jim tak vadí, nebo jej berou jako vítanou záminku pro zbrojení?A co my – zbývá ještě prostor pro naši vlastní vůli, nebo je již rozhodnout a my si můžeme pouze vybrat, jestli přiznáme že nás podvedli, nebo podvedeme sami sebe a rozhodneme tak, jak rozhodli jiní za nás, abychom se mohli tvářit že je to naše vlastní rozhodnutí? Někdy je třeba bojovat pro boj samý – a to je i případ boje proti radaru. Ať bude radar stát či nikoliv, musíme proti němu bojovat – kvůli sobě samým, své hrdosti, své svobodě.

Tento týden spatřil světlo světa otevřený dopis vědců a umělců prezidentu Klausovi, ve kterém požadují referendu o radaru. Zastánci radaru samozřejmě reagují a hájí svého miláčka způsobem, který ovládají nejlépe – zesměšňováním a diskreditací oponentů. Na argumenty tak zase nedošlo.

Jsou silnější Spojené státy americké v zájmu České republiky? Dostojí Spojené státy svým případným závazkům? Na tyto otázky si musíme odpovědět dříve, než řekneme „ano" či „ne" americké radarové základně. Jsou to otázky o to významnější, že umožňují hledat odpovědi co nejvíce racionální, oproštěné od sice nezbytných, ale nanejvýš sporných, aspektů morálních a etických.

Iniciativa NE základnám, která stojí v čele odporu proti plánům na vybudování americké vojenské základny v ČR, začala na účtu 2720320001/2400 shromažďovat finanční prostředky na podporu svých aktivit.

Kamínek, který až z daleké Moskvy přivezl ruský prezident Putin. A byl to velmi žhavý kamínek, protože dokonale vypálil Američanům rybník. Bohužel se zdá, že to nedělal proto, aby se v něm nějací Češi neutopili.

Kterak jsem se nejprve nechal vyvést z konceptu ministrem Langrem, aby se mi poté přitížilo při čtení internetových diskusí tak, že mne ani večerní demonstrace nepotěšila. A to jsem ještě netušil, že mne večer ve zprávách čeká hřebíček do rakve v podobě nejnovějšího uměleckého angažmá ministryně obrany.

Tentokrát své kamínky přinesli pánové Vondra a Tpolánek, ale jak se ukáže, namísto pořádné žuly to bude zase jenom zvětralý pískovec. A jako přídavek citát Theodora Roosevelta o úctě k cizím národům.

Cituji z dokumentu Stanovisko k vývoji jednání Vlády ČR o umístění prvků protiraketové obrany USA na území ČR, který Zelení zveřejnili na svém webu:  „nejsou vyjasněny veškeré jeho technické, bezpečnostní ani politické parametry a ze strany vlády USA nebylo garantováno jeho začlenění do obranného systému NATO, a proto s jeho vybudováním Strana zelených nadále nemůže za daných podmínek vyslovit souhlas."

Skutečně seriózních argumentů pro umístění amerického radaru v ČR je jako šafránu, a nepřibylo jich ani poté, co se do věci na stránkách Respektu vložil Viktor Dvořák.

Kamínek polský, který z nás dělá ještě větší blbce, než jsme čekali.

O poznávacím zájezdu českých poslanců za radarem a co z toho bylo. A také o tom, jak největší žijící odborník na radary, pan Svoboda, na první pohled poznal, jaký vliv na životní prostředí bude mít během desítek let radar, který ještě nikdo nikdy neviděl jinak, než na papíře.

Myš jede zastrašovat slona, aneb Klausova cesta do Ruska. Jenže Putin nemá zapotřebí Klausovi podkuřovat a nemusí se bát říct svůj názor, což česká média špatně nesou a svým čtenářům vždy pečlivě vysvětlí, kdo je hodný a kdo zlý.

Americká vojenská základna v České republice. Záměr, který vzrušuje veřejné mínění a vytrhuje z letargie kariérní diplomaty. Přestože ani sami Američané nemají zatím jasno v tom, zda něco takového vůbec chtějí a potřebují, českou veřejnost již stačila rozdělit na dva nesmiřitelné tábory. Jedni ji vášnivě odmítají, druzí stejně vášnivě podporují. Svoji roli hrají na obou stranách emoce, které jsou tím důležitější, čím méně informací má veřejnost k dispozici. Přesto nelze přehlédnout, že zatímco argumenty odpůrců základny tvoří logický řetězec, kde jedno vyplývá z druhého, a který zůstává konzistentní i při zkoumání z různých úhlů, argumenty zastánců základny jsou často izolované, a všechny v konečném důsledku končí apelem na jakousi morální povinnost.

„Díky základno!" Pravdivé, však hořké zvolání. Není v něm ani za mák vděčnosti za ochranu před neexistujícím nebezpečím, či radosti nad tím, že už jsme velcí kluci, a ve hře na četníky a na zloděje nám Američané dovolí hrát za četníky.

Komentáře k argumentům stoupenců základny, uveřejneným na Britských listech.