Tribun

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Na tom, že církevní „restituce“ jsou megachucpe, se už asi nic nezmění. Stačí srovnat následující dva titulky:  Odložit restituce? Krize není na jedno období, argumentuje Duka a Arcibiskup Duka šokoval: Církev nikdy nic nevlastnila. Neboli nikdy nám to nepatřilo, ale my to stejně chceme za každou cenu a je nám jedno, kolik škody, zlé krve a nových křivd tím naděláme. Pokud totiž inkriminovaný majetek nepatřil církvím, ale konkrétním farnostem a klášterům (ve skutečnosti ovšem R-U eráru), jak tvrdí Duka, tak je naprosto scestné a s hospodářskou kriminalitou hraničící vydávat jej na základě zákona, který nespecifikuje přesně co a komu (protože nespecifikuje přesně vůbec nic, takže nedává žádné záruky, že tzv. církevní restituce vůbec někdy skončí; moc bych za to nedal, že záměrně). Ve vzácné symbióze se zde sešla církev lačnící po majetku s vládou toužící po privatizaci a marginalizaci státu a zplodili novou kvalitu nestoudnosti. A naděje, že se ta prasata u toho žlabu zalknou dřív, než nás všechny sežerou, žádná, protože někteří lidé, stejně jako některé instituce, jsou bezední.

Jsou muži, kteří mají hroší kůži. Nic se jich nedotkne, nic jim neublíží, nic je nezastaví, jdou si tvrdě za svým, berou si, co chtějí, odpadky odhazují, kde se jim zamane, a ke svému okolí vůbec se chovají stylem vyždímat, zmačkat a zahodit. A pak je extratřída, elita, muži s kůží pancéřovou, a to jsou politici, lobbisté a podnikatelští velmoži, zkrátka celá ta parta hochů, co spolu mluví a jezdí spolu do Špindlu nebo do Toskánska. S těmi nehne už vůbec nic a na kohokoliv, kdo by jim zkřížil cestu, okamžitě reagují ukřivděným protiútokem, protože oni se jen brání proti zlobě, závisti a nepřátelům demokracie. Pancéřoví muži jsou nezranitelní a vaz jim může zlomit jedině to, když začnou ohrožovat své kumpány, protože pustí trochu světla tam, kde mělo zůstat zhasnuto. Že je takové uvažování genderově nekorektní a že existují jistě i pancéřové ženy? Může být, ale ani pan Bém, ani pan Janoušek, ani jejich guru pan Klaus ženy nejsou, o pánech Nečasovi, Kalouskovi, Bártovi či Kubice ani nemluvě.

Pokračování...

Následující pasáž z článku Laserová zubní vrtačka – v Česku novinka, ve světě již běžná praxe, je sice rázu poněkud anekdotického, přesto poměrně dobře ilusturuje důvody, proč naše země nevzkvétá: "Jeden z prvních takových laserových přístrojů byl zkonstruován v socialistickém Československu a těsně po revoluci byla zahájena výroba laserových zubních vrtaček v Turnově. Bylo vyrobeno prvních 20 kusů, které nyní již 20 let úspěšně pracují. Poté však došlo k pochybám, zda má výroba probíhat v naší zemi, když se do té doby podobná zařízení neobjevila ani ve Spojených Státech." Zejména v kotrapunktu s názvem článku to působí půvabně, nemyslíte?

Po slovenských parlamentních volbách zavládlo v Čechách nefalšované zděšení a zhnusení. Všichni ti čeští uvědomělí kibicové, kteří si na Slovensku hojí své mindráky z levice, by si měli uvědomit jedno: slovenské volby jsou slovenské, je to slovenská vnitřní záležitost, a pokud Slováci v přesvědčivé většině volili, jak volili, jistě k tomu měli dobrý důvod a Čechům nezbývá, než to respektovat. Bohužel, respekt je dovednost, kterou Češi příliš nehoví (o to více se ho ale umí dožadovat pro sebe). Pokud české pravici vadí, že na Slovensku bude vládnout levice, třeba proto, že se nechce dívat na připomínku Damoklova meče, který visí i nad její hlavou, měla by si uvědomit, že kádrování Slováků jí nepomůže. Všem Čechům, co je tak iritují výsledky slovenských voleb, bych poradil jednu věc: neřešte „že“, řešte „proč?“

Pokračování...

Pokračování...

Řidič, vandal a rebel v jedné osobě Roman Smetana sice udělal celou řadu chyb, které ho ale o přátele nepřipravily, naopak, mnohé mu získaly. Ti nyní založili volné sdružení lidí, pro něž je Roman Smetana vzorem občanské suverenity a odporu proti lži a říkají si Přátelé Romana Smetany.

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Jako příloha se v sobotních novinách objevil sešitek s názvem Změny 2012 – průvodce novinkami sociálního systému v roce 2012. Pokud by se člověk orientoval jen podle názvů jeho kapitolek, musel by nutně dojít k závěru, že teď už nás čekají jen samá pozitiva s sociální jistoty, protože příspěvek bude spravedlivější, povolování zpřesněné, posuzování objektivní, zneužívání ztížené, konto pracovní doby zpružněné, životní minimum zvýšené, šance větší, zápočty zjednodušené a postihy zpřísněné. Už chybí jen že rozpory budou příkré a vývoj dynamický, ale to se asi do celkově pozitivního ladění této propagační brožurky tak úplně nehodilo. A kdo že si tuto komerční přílohu objednal? Nikdo jiný, než náš starý známý Úřad vlády ČR.

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Vláda dnes rozhodla o tom, že bude zrušen vojenský újezd Brdy. Mám-li být upřímný, nedokáži dost dobře posoudit, kolik vojenských újezdů, v jakých místech a o jaké rozloze AČR potřebuje k zabezpečení výcviku, ani to, zda má či nemá jeden z nich ležet v podstatě uprostřed republiky. Co ale posoudit dokáži je, že v rukou armády je krajina vojenských újezdů rozhodně lépe chráněna před spády loupeživých podnikatelů, kteří ji s gustem bez vyplundrují, aby si namastili své bezedné kapsy, než jako CHKO v rukou úplatných státních úředníků. Developerské projekty, rekreační resorty, spekulace s pozemky... Brdům zvoní hrana a hrozí, že se z krásné "pannenské" přírody stane tuctová postindustriální krajina, něco mezi satelitem, hnědouhelnýn revírem a Disneylandem. I ten nejzelenější kaprál je totiž co se přírody a krajny týče lepší hospodář, než zlatokop.

Na iDnes se hrdě skví titulek Nečas zkritizoval půjčku eurozóně a slíbil, že o ní rozhodne vláda (titulky ostatních serverů se nesou v podobném duchu). Zní to tak vlastenecky sebevědomě, že? No jo, ale neměl by o tom rozhodovat spíše parlament? Tohle přece nejsou žádné drobné, to je dost i na dobře ošéfované „šméčko“. To ty peníze nebudou nikde chybět? Nebo snad Nečas počítá s tím, že si na tu půjčku půjčí (sic!)? Vůbec je zvláštní, že pro vlastní občany se peněz nedostává, zdravotnictví krachuje, důchodci melou z posledního, na výplaty pro hasiče není a jediné, co se má čile k světu jsou nepřímé daně, ale na půjčku bohatším a silnějším sousedům, aby měli čím zalepit hubu bankám, investorům a jiným vyděračům, se peníze najdou, nebo se o tom alespoň reálně uvažuje. Neumíme pomoci sami sobě, ale druhé budeme tahat z louže, ve které sami po kolena stojíme. Co je to tohle za logiku?

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Víte, co je opravdu frustrující? Když člověk lety něco napíše, a místo toho, aby ten text pomalu zastarával, nejenom že na něm není třeba měnit ani čárku, ale stává se dokonce čím dál tím aktuálnější. To je přesně případ pět let (sic!) starého článku 17.listopad 1989 – z louže pod okap, aneb promarněná příležitost. A takových článků k recyklaci by se našlo víc, viz frustrační kompozice Vítězný listopad.

Jak to, že jsou tak staré texty stále aktuální? Protože česká společnost zamrzla v něčem, co by se dalo nazvat rezignační stáze. Zapomněla totiž na staré pořekadlo: „Dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti splnit“ a teď se v tom, dezorientovaná a demoralizovaná, plácá.

A závěr? I ten si vypůjčím z loňska: Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou … a ta vada je tak rozšířená, až se vkrádá otázka, zda to není její pravá tvář.“

Ušetřit ročně cca 1,5 mld. Kč ze státního rozpočtu není zase až takový problém, jak by se mohlo zdát – stačí zrušit Parlament. Protože k čemu je nám parlament, který jen poslušně v dojemném koaličním uniosu schvaluje vládní návrhy, aniž by o nich byť jen diskutoval, natožpak na nich něco měnil? Co vláda navrhne, to Parlamentem projde, a když to neprojde jako po másle, tak se to protlačí silou. Na to, aby formálně schvaloval vládní usnesení, nepotřebujeme Parlament o 200 + 81 členech, na to stačí vrátný s razítkem. Kvalitně legislativního procesu by zrušení parlamentu jedině prospělo (vzpomeňte na přílepky) a vliv občanů na řízení státu by tím utrpěl jen stěží, protože je beztak minimální. Tak udělejme konečně ten politický coming-out a zrušme Parlament! Ušetříme. A jak známo, neexistuje problém, který by nešlo vyřešit škrty.

Pokračování...

Pokračování...

Kdo čekal, že za tou veselou taškařicí kolem působení p. Bátory na MŠMT a jeho patetickým opuštěním téhož bude následovat nějaká pěkná tečka, tak se právě dočkal: glorifikace p. Bátory začala. Bátora ušetřil 150 milionů a každý si do něj mohl kopnout, říká Dobeš, ministr školství, který nad p. Bátorou s požehnáním samotného Hradu držel ochrannou ruku. Abyste tomu správně rozumněli, Bátora resortu ušetřil 150 milionů ročně, a to pracoval na ministerstvu jen od dubna do října. Kolik by ušetřil, kdyby na ministerstvu působil celý rok, nebo dokonce roky dva, se neodvažuji ani domyslet, ale na záchranu státního rozpočtu by to jistě stačilo. V Hollywoodu mají Supermana, my, že jsme, co už se dá dělat, jen ti suchozemci, máme alespoň Superbátoru – mučedníka hodnot pravých a nefalšovaných, jak zaznívá z Hradu, a přeborníka v úsporných opatřeních. Tož pěkně se nám ten milostný trojúhelník (i když v tomto případě jde spíše o smilstvo) Klaus-Dobeš-Bátora začíná rýsovat. Muž, který si stojí za svým a ještě dokáže ušetřit stamilióny, to by byl přece prezident!

Ne, skutečně se nesnažím podbízením se obecnému nevkusu zvýšit návštěvnost blogu, myslím to zcela vážně: Paroubek je vůl. Kolik času a úsilí jsem investoval do boje proti demagogickému ztotožňování nacismu s levicí a do vysvětlování, že se pravice nevylže z odpovědnosti za své zločiny tím, že je bude připisovat levici? A to nejsem zdaleka jediný, ani nejaktivnější! A pak přijde Paroubek a všechno zazdí tím, že svoji novou stranu pojmenuje Národní socialisté – levice 21. století. Všechny argumenty politologické, sociologické historické či historické jsou rázem zapomenuty, protože pravicoví politruci si vystačí s tím, že národní socialismus je levice, a je a je, protože to říká Paroubek. Koho ještě budou zajímat složité a znepokojující otázky, když má k dispozici jednoduché odpovědi?

Pokračování...

Rozumím tomu, že někdo ze zištných či rasových (jiné si představit nedovedu) důvodů odmítá samostatnou Palestinu, rozumím i tomu, že někdo rezignuje na vlastní zahraniční politiku a stane se poslušným vykonavatelem příkazů z Washingtonu a bezvýhradným podporovatelem Izraele, ale stejně si myslím, že by si při tom všem ten někdo měl pořád vidět alespoň na špičku nosu a nezapomínat na vlastní historii. Protože jak vznikla samostatná Československá republika, jíž je současná Česká republika přímou pokračovatelkou? Jednostranným vyhlášením samostatnosti a následným uznáním mezinárodním společenstvím, kterým se emancipovala od Rakousko-Uherska, jež tím de facto rozbila. Pokud tedy teď bude Česká republika hlasovat proti samostatné Palestině (jako že určitě bude), bude to působit přinejmenším poněkud trapně a pokrytecky, zejména ve světle blížících se oslav vyhlášení samostatné ČSR.

Čím víc o Kalouskových vlasteneckých dluhopisech přemýšlím, tím víc si myslím, že je to vlastně geniální nápad. Protože z čeho budou dluhopisy a výnosy z nich splácen? Z daní. A to znamená, že občané je splatí sami sobě a stát to nic stát nebude. Není to náhodou jen jiná forma daně? A jako třešnička na dortu klasický pravicový socialismus pro bohaté. Protože z jakých daní se budou dluhopisy a výnosy z nich splácet? Ze všech, včetně DPH na léky a potraviny, takže zatímco dluhopisy si koupí jen ti bohatí, skládat se na jejich splácení budou všichni, i ti, kteří žádné nemají, takže chudí přispějí bohatým na úrok.

Pokračování...

Vezmu ráno do ruky noviny a hned první věta, na kterou mi padne zrak, mi hne žlučí: „Zejména starší lidé se spokojí s plně hrazenou péčí.“ Tak oni se spokojí? On je placený nadstandard „neláká“, jak tvrdí příslušný článek? A není to náhodou tak, že se zejména starší lidé, kteří již nyní mají problém poplatit všechny potřebné léky a pokuty za návštěvu lékaře a pobyt v nemocnici, obávají, že na to nebudou mít a že jim nic jiného, než pojišťovnou hrazený standard, nezbude? Nechtít a nemoci, to je sakra velký rozdíl. Pan novinář to ovšem šikovně napsal tak, že to vypadá, jako kdyby to byla svobodná volba dotyčných, a nikoliv neexistence reálné možnosti. Jak málo stačí, aby sdělení článku vyznělo úplně jinak, a přitom se nedalo mluvit o vyložené lži, protože fakt, že lidé podle všeho nadstandard nebudou využívat, zůstává stejný. To je ten nenápadný půvab manipulace.

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Až do televize se dnes dostala zpráva o novém mostu za 30 milionů, po kterém se nesmí jezdit, protože ŘSD, které jej postavilo, ho ze zákona vlastnit nesmí, a obec ho nechce. (O tom, že by se pokoušeli dohodnout s krajem ani slovo, ale to je teď vedlejší.) Všichni se k tomu staví, jako by to byla jen kuriozita, další z řady kocourkovských absurdit, pro Česko tak typických. Za celou dobu se nikdo nezeptal, jak je možné, že ŘSD postavilo za 30 milionů most, který si nikdo neobjednal? Z jakého titulu proinvestovalo ŘSD 30 milionů? Copak si ŘSD staví po krajině mosty jen tak mýrnix týrnix jak jim zrovna přijde beton pod ruku? Pak se ovšem není co divit, že státní rozpočet krvácí takovým způsobem, že už ho ani zdanění bezdomovců nezachrání.

Pokračování...

Trápí-li vás neduh, se kterým si lékaři nevědí rady, nemusíte se od letošního roku spoléhat jenom na Lurdy či jiná svatá místa, zázračná uzdravení nejnověji nabízí i český stát, který jenom letos šmahem vyléčil už tisíce invalidů. K čemu drahá léčba, když stačí razítko? Uzdravil ses, tak alou do práce! Vždyť už c. a k. vrchní vojenský lékař Bautze věděl, že „das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande.“ Invalidé sice remcají, ale ať si klidně remcají, vyskakovat si na svých vozících nemohou, odbory nemají, peníze na úplatky také ne, vyděračský potenciál minimální a ani jako voličská či sponzorská skupina nejsou zajímaví, tak co s nimi? Však on už si trh ty darmožrouty srovná.

V jinak zmatené stati Rupert Murdoch a Anders Breivik: Co mají společného? píše K. Hvízdala: „Mediální baron Rupert Murdoch nemusel ve Velké Británii zastavit nejprodávanější nedělní bulvár News of the World kvůli tomu, že měl velkou moc a manipuloval s politiky, ale jak ukázaly poslední analýzy: krach jeho bulváru zavinili obyčejní lidé.Během několika dní statisíce lidí poslalo e-mailové zprávy firmám, které u Murdocha inzerovaly, s požadavkem, aby odřekly inzerci. S tím Rupert Murdoch vůbec nepočítal.“ Takhle se na obra musí. Chcete-li se s někým domluvit, musíte hovořit jeho řečí. Žádné petice, žádné pokusy někoho dojmout odvoláváním se na spravedlnost, žádné apely na mravnost, ale pěkně natvrdo peníze. Proč to nezkusit i u nás a nenapsat firmám, které sponzorují zdiskreditované politiky, že jestli ony nepřestanou platit politikům, my přestaneme platit jim? Volby jsou jednou za čtyři roky, ale na nákup chodí člověk každý den.

Pokračování...

Pokračování...

Dělostřelecká příprava před další fází Hegerovy restrukturalizace zdravotnictví, konkrétně zdravotních pojišťoven, začala. Známý politruk Weiss se ve svém pravidelném agitačním sloupu v LN spravedlivě rozhořčil nad současným stavem, kdy ve správních radách zdravotních pojišťoven zasedají – považte tu ohavnost – i zástupci pacientů a odborů (zástupci zaměstnavatelů mu samozřejmě nevadí) a pojišťovny jakožto veřejnoprávní instituce nemají vlastníka. I kdyby to měl být finanční investor se sídlem na Kajmanských ostrovech, tak by to pana Weisse trápilo méně, než přítomnost odborářů v řídících orgánech pojišťoven. Pan Weiss je totiž jedním z těch, kteří věří, že jenom soukromý vlastník umí zařídit, aby dobře bylo. A vlastně má i svým způsobem pravdu: tohle soukromý vlastník umí zařídit opravdu perfektně, jde jenom o to, jak pro koho. Pro kapitál by dobře bylo, o tom žádná. Ale co pacienti a zdravotnictví? Jejich zájem je totiž se zájmem kapitálu ve zřetelném rozporu.

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Už jsem to dnes na Twitteru říkal nejméně dvakrát, ale klidně to zopakuji, protože jde o zcela zásadní sdělení uvádějí na pravou míru reformní aktivismus vlády: Taktika škrtů vládě nevychází. Rozpočet je zlý jak loni. Jako vedlejší produkt své neschopnosti tak vláda potvrdila tezi M. Fassmanna, že k prosperitě se nedá proškrtat, mnohem zásadnější je však fakt, že tímto vláda definitivně ztratila svoji legitimitu a mandát k jakýmkoliv reformám, protože reformy, jsou tím hlavním a jediným, čím vláda zdůvodňuje smysl své existence. A protože podstatou všech vládních reforem jsou jen více čí méně zaobalené škrty, znamená to, že nefungují-li škrty, nefungují reformy, a nefungují-li reformy, ztrácí vláda důvod své existence. Falešná a prázdná vláda by udělala nejlépe, kdyby přestala dělat ramena a pokorně přepustila místo někomu, kdo bude schopnější a úspěšnější.

Pokračování...

Pokračování...

Slušnost v politice je asi nejvíce zprofanovaná floskule poslední doby a nejudatněji se s ní ohánějí právě ti, kvůli kterým je její nedostatek tak palčivě pociťován – politici. Pro každého může být slušnost v politice něco jiného, pro někoho může znamenat, že politici nemluví sprostě (ovšem ty největší ohavnosti lze říct velmi vybranými slovy), že nepřevlékají kabáty, že drží slovo, že nezneužívají své postavení, že neberou ani nedávají úplatky etc. etc. Mně v takovém výčtu ovšem chybí jedna zásadní věc, na kterou se zapomíná: že politici nejsou arogantní a nejednají z pozice síly. Jinými slovy že neprosazují nic proti vůli občanů, bez ohledu na to, jak moc jsou přesvědčeni o správnosti svých plánů. Je neslušné nutit někomu něco, co dotyčný nechce. Pokud by byl premiér Nečas slušný politik, nehrál by si na mesiáše a nenutil by lidem reformy, o které lidi nemají zájem, bez ohledu na to, jak moc je osobně přesvědčen o tom, že jsou nutné a správné (přičemž rozhodně neplatí nepřímá úměra, že čím je nějaké opatření méně populární, tím je moudřejší a kvalitnější). A neplatí to jen o panu Nečasovi, ale o celé vládní garnituře, která se chová neslušně snad ze všech myslitelných pohledů, odpovědností počínaje a pokryteckým vztahem ke korupci konče.

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Ve středu všechny zaskočil známý režisér Lars von Trier, když se nechal slyšet, že „chápe Hitlera“. Nejvíce zaskočeni byli asi novináři, kteří se zmohli na prosté konstatování tohoto poněkud pohoršlivého faktu. Je samozřejmě otázka, nakolik nebezpečné podobné (kdoví, nakolik jen nešťastně formulované) výroky jsou a zda lze považovat za adekvátní reakci, že se od von Triera všichni štítivě odtáhli a do té doby oslavovaný režiséra skončil v klatbě, ale nyní mi jde spíše o to, jak zareagovali novináři, když se z toho šoku vzpamatovali: začali o von Trierovi psát jako o náckovi a rasistovi. A to už podle mne neadekvátní je. Lars von Trier neřekl nic, čím by se vyznal ze sympatií k nacismu, ani nic, čím by deklaroval, že stojí na rasistických pozicích. Řekl pouze to, že rozumí Hitlerovi a chápe ho. Jako člověka. Co je na tom špatného? Pokud nebudeme chápat Hitlera, nebudeme chápat nacismus. A pokud nebudeme chápat nacismus, budeme vůči jeho svodům bezbranní.

Pokračování...

Od Poslanecké sněmovny už nic nepřekvapí, zaskočit ale pořád může ledacos. Například zmírnění postihů za alkohol za volantem tak, že „bodové tresty řidičů za mírné překročení rychlosti i za malé množství alkoholu budou během léta zrušeny.“ Jakákoliv shovívavost k alkoholu za volantem – a k alkoholu vůbec, stejně jako například k hracím automatům – není na místě, a tady poslanci vyšli nezodpovědným řidičům vyloženě vstříc a vyslali jasný signál, že pít před jízdou se může (zachování peněžních pokut na tom nic nemění, jde o symbolickou hodnotu). Ale žádný div u poslanců vyhlášených svými alkoholovými eskapádami a bufetem s dotovaným alkoholem. Hovada v parlamentu dala hovadům za volantem dárek k mezinárodnímu dni ožralých hovadínů. Gratulujeme a přejeme mnoho veselých kilometrů.

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Před dvěma lety jsem ve textu Jak jsem si vykoledoval opici napsal: „Zvyky, tradice a rituály, které v podmínkách svého vzniku byly zcela přirozené a organické, jsou v podmínkách post-moderní a post-industriální společnosti nepatřičné, vytržené z kontextu a samoúčelné.“ A stojím si za tím pořád, stejně jako ta vším ostatním, co jsem tehdy napsal. Člověk se prostě ztratil sám sobě ve svojí vlastní civilizaci a bloudí v ní víc a víc. Rituály jsou potřebné, ale měly by být situačně, civilizačně a kulturně adekvátní. Hledání ztraceného času je marné.

S rozhodnutím odborů aktivně protestovat proti vládním reformám nesouhlasí ministr průmysl M. Kocourek: „Odbory se stávají spíše politickou silou než obhájcem zaměstnanců.“ Když se odbory staly politickou ’89, to byly kabrňáci, ale dnes mají sedět v koutku a tiše čekat, až jim vláda nalajnuje hřiště? Pokud dnes mají odbory hájit práva zaměstnanců, nemají jinou možnost, než se „stát politickou silou,“ protože nejde o poměry v jedné továrně nebo v jednou odvětví, ale o změny na celonárodní úrovni prosazované politickou reprezentací, na které se jinak než politicky reagovat nedá. Až vláda oseká práva zaměstnanců a omezí vliv odborů, bude pozdě, potom už odbory nic nezmohou. Odbory dělají přesně to, co mají – a pan Kocourek to velmi dobře ví, proto prská. Ostatně, zaměstnavatelé se také stávají politickou silou, když ze svých řad obsazují posty ve vládě a investují do politických stran a kampaní, tak proč by jim odbory měli dávat náskok? Jim vláda a firmy také nic nedarují.

Pokračování...

Pokračování...

Možná vinnej, možná nevinnej, ale chytrej chlap je tenhle Bárta každopádně. To jak všem vyplálil rybník, když se tak bleskově dekoval z vlády, to se jen tak nevidí. Všichni se na nějj chystali, jak ho budou vyzývat k rezignaci a jak von se bude cukat a voni budou vypadat dobře a zásadově a z Bárty bude trapák a oni si nahoní politické bodíky, a von jim borec takle vypálí rybník. Je to vekslák protřelej, tak je to. Každej kšeft nevyjde podle plánu, to byznysmani vědí, a ty vostrý kór. Když neberou, de se na kapříky jinam, no ne? Ale má výhodu, kluk jeden ušatej, má to totiž na háku. Má prašulí jak šlupek, tak není závislej, má kam ustoupit, má takříkajíc týlový zázemí, no ne? Uměl vydělat před politikou, uměl by to v politice a bude to umět i bez ní. Tak co by se jí držel jako hovno košile, že jo? Počká si, vočíhne to a pak to zkusí zase pozděj. Von si to může dovolit. Však von státí rozpočet nemá nožičky, tak mu neuteče, no ne?

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Kdo má největší víru v moc slova? Jsou to básníci, psychologové, podomní obchodníci, nebo kněží? Omyl – jsou to politici. Nesouhlasí lidé s reformami? Politici jsou přesvědčeni, že stačí najít ta pravá slova a reformy správně vysvětlit a vše další již přijde automaticky samo. Lidé prohlédnou, pochopí a ztotožní se. Nesouhlas je jen neporozumění a nedostatek informací. Stačí tento nedostatek odstranit a souhlas se dostaví. Dokonce ani intelektuální nedostatečnost již není na překážku, ani hlupáci nejsou před silou té správné komunikace ochráněni – pochopí a za své přijme každý, stačí jen najít ta správná slova, to správné vysvětlení. Na lidech nesejde, ti nic neovlivňují, určující je vláda a její schopnost komunikace. Kdo by čekal, že cyničtí pragmatici budou tak silně věřit v archetypální magii slova, které může změnit realitu? Nebo že by to byl podvědomí projev poznání, že ve věcné rovině nemají čím argumentovat?

Pokračování...

Po adoraci zaslouženého trestu pro nezaměstnané představil ministr pan Drábek novou motlitbu ke sv. Karabáči: chudí si budou muset najít levnější byt. Přirozený boží řád světa zřejmě uráží, když i chudý žije pohodlně a důstojně, a proto jim stát přestane vyplácet příspěvky na bydlení, aby se chudí necpali tam, kam nepatří. Co má chudák dělat, když už nic levnějšího nesežene a stále na bydlení nemá? Může jit pod most, protože to je „bydlení přiměřené výdělkovým možnostem žadatele.“ Dobré adresy se tak „přirozeně“ vyčistí od živlů, které nejsou s to dostát estetickým standardům těch úspěšnějších. Chudí se budou sami rádi muset stěhovat do levných špeluněk v levných čtvrtích a vznik prvních slumů v pravém smyslu toho slova je jen otázkou času. Jenže u toho nezůstane, protože bydlení je základní lidská potřeba s minimální elasticitou poptávky a stát tak takovým opatřeném nažene chudáky do náruče lichvářů. Důsledky? Petrifikace chudoby, růst kriminality a sociálního napětí, o rozmachu šedé a černé ekonomiky, a tedy dalším propadu příjmů státního rozpočtu, nemluvě.  Jenže co naplat, když na chudé musí být přísnost a na plebs platí jen karabáč jsou hesla, se kterými populisté dělají dnes takové terno.

Proč bylo dřív tak oblíbené zakládání spolků jako Pionýr, Junák nebo Hitlerjugend? Protože nebyla televize a o indoktrinaci (pardon, výchovu) dítek se bylo nutno postarat takříkajíc off-line, v terénu. Dnes, kdy děti tráví nemalou část svého času u televize, to lze zvládnout on-line skrze pořady pro děti. Jistě, není to žádná prvoplánová agitka, ale nenápadná a nenásilná skladba programu. O lidech, kterým zlomili páteř a duši ambiciózní jedinci, kteří se jim vyšplhali po zádech vzhůru vstříc individuálnímu úspěchu, přičemž je cestou svým ostrým loktem píchli do oka, se děti nedozví, zato mají dnes a denně na talíři soutěž, úspěch a realizované ambice. Vlastně také pohádky, jenom bez trpaslíků a princezen, takže děti těžko poznají, že je to jen pohádka. Ale o tom jsem vlastně nechtěl mluvit. Co mne totiž zarazilo především, je „samozřejmý“ výskyt náboženské propagandy v pořadech pro děti: svatí se z obrazovky chumelí, jako by se nechumelilo, a záda jim kryjí různá převyprávění Bible. Co je ta tom špatně? Že to děti budou považovat za přirozené, že se bible a náboženské interpretace světa stanou přirozenou součástí jejich intelektuální výbavy a na cokoliv jiného se budou dívat apriori podezřívavě. Víra místo poznání, poslušnost místo kritického myšlení, to má být budoucnost českých dětí podle ČT? A je celkem jedno, jestli jsou redaktoři ČT  blbí, nebo navedení, je-li to záměr, nebo spontánní projev jejich myšlení, důležité je, kam to může vést. A tady se bojím, že vést to může jedině do pr…. tam, kde má půlka české elity hlavy (půlka, protože ta druhá je tam celá). Ale co se divím, vysílání pro dospělé není o nic lepší, tam je to také propaganda na propagandě, dezinterpretace a prvotřídní spinning (neplést s tím frikulínským „sportem“).

O co také – ne-li především – šlo v akci Děkujeme, odcházíme a jakou další špinavou hru se pokoušela sehrát naše kleptokratická elita a její předvoj ODS, naznačuje v rozhovoru pro Novinky.cz předseda Lékařského odborového klubu Martin Engel: „Největší nepřátelé jsme byli v očích části ODS. Proč? Protože je tady skrytý vedlejší produkt – divoká privatizace. Viděl jsem v televizi v neděli 13. února střihy, kdy pan doktor (Roman) Šmucler vyjadřoval velkou chuť si přivlastnit chebskou nemocnici, pan (Sotirios) Zavalianis, který má Hořovice a Beroun, že by vzal další, a pan (Tomáš) Chrenek se vyjádřil, že by se jeho impérium (Agel) také ještě mohlo rozšířit. (…) Byly tady skupiny lidí, které si přály opuštěné nemocnice, jež velmi levně získají. Jako nepřítel takové zvlášť zištné privatizace, jako třeba ve Středočeském kraji, jsem jim tu radost udělat nechtěl. A je náhoda, že generální ředitelka Ringieru (společnost vydávající Blesk a Reflex, které nejvíce štvaly proti LOKu, pozn. red.) je zrovna manželka pana Šmuclera?“

Když se komunistického hesla „kdo nepracuje, ať nejí“ chopí demokraté, nemůže z toho vzejít nic dobrého. Komunisté k němu totiž dodávali i právo na práci, zatímco demokraté si zakládají na nezaměstnanosti (ti osvícenější, nebo možná stydlivější, dodávají: přiměřené). Nezaměstnanost totiž znamená, že není dost práce pro všechny, ani pro ty, kteří by pracovat chtěli; v žádném případě nejde o formu parazitizmu z lenosti, jak se traduje v (neo)liberálních kruzích. Nápady drápa Drábka, jako že kdo nepracuje, nebude mít na důchod od státu nárok, tak v praxi znamenají, že člověk bude trestán za něco, na co má jen minimální vliv, což je princip, vedle kterého působí kolektivní vina jako střízlivá, rozumná a slušná koncepce. Zamyslel se pan ministr nad tím, jak tomu přijdou např. invalidé, ženy na mateřské, chronicky nezaměstnaní či rodiče, který se celý život starali o postižené dítě (čímž mimochodem ušetřili eráru značné prostředky)? Hádám, že nikoliv, protože pana ministra se to netýká. Ten totiž patří k lidem, kteří i kdyby v životě nepracovali, tak nějaký důchod netrápí, protože oni mají zdroje kvalitativně i kvantitativně zcela odlišné. Ale možná, že pan ministr práce a sociálních věcí s kolegou ministrem zdravotnictví a kolegou ministrem vnitra již vymýšlejí nějaký systém euthanasií a „převýchovných“ táborů, aby ti, kteří nebudou mít na důchod nárok, ani si na něj nenašetří (a lidé, kteří nebudou mít na důchod nárok, protože nepracovali, si na něj těžko našetří bokem v soukromých fondech), zbytečně zbůhdarma netrpěli.

ČPS na svém projektu PirateLeaks zveřejnila sponzory politických stran. Nuže kdo chce vidět, čí zájmy strany hájí, a kdo v jakou stranu vkládá naděje, má možnost. Pohříchu poněkud povrchní, protože seznamy se zdají být defektní. Nebo mi snad chcete někdo tvrdit, že takové ODS nepřispěla do kasičky ani jedna firma? Přesto nelze vyloučit, že podrobnější studium ledacos zajímavého odhalí. Na první pohled například zaujme rozdíl ve struktuře dárců a výši příspěvků mezi takovou ODS a KSČM.

Pokračování...

Pokračování...

Hlavní protagonista kultovního instruktážního videa pro motolské lékaře s funkcí, v němž ředitel nemocnice Ludvík vysvětluje systém „kulichů“ a ošetřování výběrových řízení, se sice brání, že prezentované záběry jsou sestříhané, vytržené z kontextu, a že jde komplot proti jeho osobě, ale co když je vše jinak? Co když nejde o intriku, ale o speciální operaci, jejímž cílem je otevřít diskusi o tématech, ke kterým se (zatím, než bude veřejné mínění řádně připraveno) nechce žádný z reformátorů hlásit? Jako třeba legalizace úplatků a otevření zdravotnictví dvojím standardům: „V budoucnu by přitom nemuselo zůstat jen u lepšího materiálu či péče. Na takzvaný standard a nadstandard by se mohla rozdělit i rychlost dostupnosti ošetření. (…) Kromě termínu operace by si navíc lidé mohli za peníze vybrat i konkrétního lékaře.“ Že maluji čerta na zeď? Když jde o přestavbu společnosti podle ideálu nerovnosti, není opatrnosti nikdy dost. Slušní & zodpovědní umí být pěkně vynalézaví.

Pokračování...

Otázka po původu a výši přijmu je standardně tabu a kdo ji položí, bývá promptně ocejchován nálepkou „závist“. To aby bylo jasné, že do toho, jak kdo přišel k penězům, nikomu nic není. Jen občas se objeví výjimky, tak jako v případě „stávkujících“ lékařů, kterým po letech přehlížení došla trpělivost, a jejichž protest je třeba zdiskreditovat, už jenom proto, že jimi zvolený způsob na bázi principu „v jednotě je síla“ by se mohl stát nebezpečným precedentem. A tak jsou najednou noviny plné poukazů na to, kolik si lékaři vydělají a že chtít s takovým příjmem víc, je přinejmenším drzost, opakuje se, že už si vymohli, co mohli, a chtít víc je troufalost, nebo se jako nejnovější hit „přišlo“ na to, že kvůli jejich platovým požadavkům nezbývá na platy sester. Když jde o stabilitu vlády a je potřeba postavit veřejnost proti lékařům, může se hrát i na notu závisti, hlavě, když dav bude plivat na lékaře a nechá vládu a především podnikatele, kteří si ze zdravotnictví udělali dobrý byznys, na pokoji.

Pokračování...

Pana Nečase se natolik dotklo, že mu pan Bárta lhal o sledování politiků ODS detektivní firmou ABL, jíž byl tehdy pan Bárta majitel, a proto požádal pana Bártu o omluvu. Pan Bárta sice nelhal, protože firma ABL politiky ODS nesledovala, ale prověřovala, a navíc nebyla to firma ABL, ale subkontraktor firmy ABL. Ale co by člověka neudělal pro klid v rodině – a tak se pan Bárta bryskně omluvil, pan Nečas omluvu ochotně přijal a – hósana! – vláda je zachráněna. Jak totiž víme nejpozději od dob aféry pana Čunka, když jde o stabilitu vlády, musí jít zákony stranou (o morálce nemluvě). A vláda pana Nečase musí být zachována, protože je zcela výjimečná tím, že má Velké Reformní Poslání, které musí být stůj co stůj naplněno, protože jinak nastane konec světa, když ne něco horšího. Vláda pana Nečase byla vyvolena (asi Prozřetelností, protože ta má tyhle věci v popisu práce), aby povznesla Českou republiky na vyšší civilizační úroveň, a proto se neřídí mrzkými osobními zájmy, hamižností, ješitností, ctí, či zákonem, ale vyšším principem mravním, který ji velí zapřít sebe sama a bez ohledu na vlastní zájmy dotáhnout reformy do konce, i do těch pověstných hrdel a statků (zejména cizích), a proto páni ministři – stejně jako bájní sovětští pionýři – vydrží všechno.

Film Jiřího Menzela Slavnosti sněženek jsem včera neviděl poprvé, ale poprvé jsem si s plnou intenzitou uvědomil, jak je z dnešního pohledu nepatřičný a zoufale nemoderní. Žádná akce, žádná soutěž, žádný dravý individuální hrdina. Podobně působí jako z jiného světa i postavy, které se nepachtí za úspěchem, nehromadí majetek, nepracují na sobě, nemají žádné ambice a o nic neusilují – prostě jen jsou, takoví, jací jsou. Nejde ale o žádné zoufalce bez perspektivy žijící ze dne na den, jen jsou stejní, jako byli včera a budou i zítra. Slavnosti sněženek působí nepatřičně tím, že zcela postrádají konstituční atributy dneška: flexibilitu, dynamiku, produktivitu a růst. Místo nich je něco, co by se dalo nazvat spočinutí, či prosté bytí, bytí samo o sobě, bytí bez účelu, tím méně účelu mimo danou bytost, jako jsou dnes „přirozené“ (či lépe „zpřirozenělé“) účely ekonomicko-technické.

Ranní zpráva o tom, že exekutoři tleskají Drábkovi a těší se na sociální dávky dlužníků, způsobila mezi „slušnými a zodpovědnými“ spoluobčany nadšení až frenetické, které se neslo v duchu: „Konečně rozežraným sockám sklapne, hurá spravedlnost!“ Povahu tohoto uvědomělého jásání dobře osvětluje prostý fakt, že ti nadšení vyznavači kréda „na chudé musí být přísnost“ ani neumějí rozlišovat mezi mzdou a sociální dávkou. Velmi zhruba řečeno, zatímco mzda je odměna za ekonomickou aktivitu, sociální dávka je kompenzace za vynucenou ekonomickou neaktivitu placená z daní. Hlavní problém postižitelnosti sociálních dávek exekucí je v tom, že sociální dávky jsou mandatorní, což podporuje morální hazard oprávněných (a exekutorů), kteří tak mohou přenášet své podnikatelské riziko (komu dají úvěr) na stát a plátce daní, protože mohou spoléhat na to, že své pohledávky uspokojí ze státem zaručeného příjmu. V tomto případě jde ale o příjem, který není určen na zajištění zisků soukromého sektoru, ale na úhradu základních životních potřeb. A přesně proto platím daně – aby lidé v nouzi nepadli až na dno, ze kterého už nevede cesta zpět, ale zůstala jim šance na jakžtakž slušnou lidskou existenci, a ne proto, aby štiky a pijavice měly posvícení bez rizika. Proč se máme všichni skládat několika zlatokopů? Chtějí zisk? Tak ať nesou riziko! Exekuce na sociální dávky je de-facto exekuce na mé daně a to se mi sakra nelíbí.

Pokračování...

Osobně mám trochu pochyby o tom, že pan Michálek, který odstartoval aféru Drobilgate, je poslední spravedlivý ve vyšších patrech státní správy a křišťálově čistý rytíř, který se bez bázně, hany a postranních úmyslů postavil hydře korupce. Na to je gangréna české občanské společnosti v až příliš pokročilém stádiu. Nicméně diskreditační kampaň, kterou proti němu rozpoutala vládní elita počínaje premiérem a konče prezidentem a jeho nohsledy – pokud nejde jen o kouřovou clonu – naznačuje, že pan Michálek – možná z neznalosti – šlápl do vosího hnízda a překazil bratrstvu kočičí pracky jeho rejdy. On každý zloděj nelibě nese, když mu někdo nedopřeje klid na práci a volá „Pozor, zloděj!“, tím spíše, jde-li o gang vyznávající krédo: „Kdo nekrade s námi, krade proti nám.“ Štvanice na Michálka ale může být i projevem paniky kleptokracie vyděšené tím, že se do jejích řád v důsledku „manažerské chyby“ dostal někdo, kdo krást nejenom že nechce, ale ještě se rozkrádání pokusí překazit tím, že vše zveřejní, což je z pohledu účastníků tohoto zločinného společní pochopitelně zrada. V očích „bratrstva“ mu jistě nepřidalo ani to, že přivodil pád ministra Drobila, protegé nejvyšší tunelářské autority prezidenta Klause. Za to jej nyní čeká psí hlava a pranýř a proto já volám po vzoru JFK: „Ich bin ein Michálek.“ To aby páni nahoře věděli, že jejich zákon omerty není nikdo povinen respektovat.

Pokračování...

Co je to běžný politický provoz? To je když ten samý prezident, který před Vánoci řekne: „Strany se mnou uzavřely nestandardní a zvláštní dohodu, kdy já budu osobním garantem věcí, na kterých se strany dohodly,“^[1] po Novém roce prohlašuje: „Žádná dohoda tam uzavřena nebyla, vůbec ne na papíře, ale ani bez papíru.“^[2] Aneb nehledejte, nepátrejte, neptejte se, nestarejte se – přijímejte. I bez nápovědy je myslím zřejmé, že tím majestátním rekem ničím nespoutané individuality nemůže být nikdy jiný, než pantatíček prezident český. Prostě svéráz národního předklonu. Moc bych za to nedal, že případnou přímou volbu by vyhrál náskokem koňské délky, byť jeho povahu lépe vystihuje zvíře jiné (a lev to není).

(zdroj)

To by nebyl prezident Klaus, aby se do někoho nenavážel, někoho nekáral, na někoho se nemračil a někoho nepoučoval. Nejnověji české lékaře nespokojené se svými platy, kterým vzkázal, že ho popuzuje pokus lékařů brát si nás všechny jako rukojmí.  Ale když si nás všechny berou jako rukojmí investoři vyhrožující, že když nebude po jejich, tak stáhnou své investici, to ho nepopuzuje. Těm naopak fandí a radí vyjít jim vstříc. Ale lékaři zřejmě mají povinnost léčit i zadarmo. Za práci se přeci neplatí, tím spíše, že přednostně se musí uhradit zisky zdravotnického průmyslu. A není snad právě Klaus guru všech těch, kteří odmítají zákoník práce a odbory s tím, že pracovní poměr je smluvní vztah zaměstnance a zaměstnavatele a když se zaměstnanci nelíbí, jak s ním zaměstnavatel zachází, má prostě dát výpověď a odejít jinam? A když přesně tohle lékaři udělali, je oheň na střeše a prezident cítí povinnost se zamračit. Nebo že by jen nadbíhal veřejnosti, která se v problematice příliš neorientuje, ale zato ví velmi dobře, že bez lékařů bude zle?

Pokračování...

Vážení spoluobčané, buďte tak laskaví a zájmu přesnosti a věcné správnosti si upravte občanské průkazy, pasy, vysvědčení a další doklady tak, že ve výrazu Česká republika škrtnete slovo republika. Po dnešním vyjádření prezidenta Klause je totiž jasné, že český stát není res publica, tedy věc veřejná, ale pašalik pornokratické elity, soukromý podnik všehoschopných bez skrupulí, ale zato s mocí, penězi a kontakty, do jehož řízení nikomu nic není, a zejména ne občanům. Nebo jak jinak chápat zprávu o tom, že korupcí promořená protikorupční vláda rozpočtové odpovědnosti k vlastním korytům byla zachráněna osobní intervencí prezidenta, ovšem „jak se ale strany dohodly, Klaus neuvedl, ale vyzval novináře, aby po tom nepátrali.“?

Občan se nemá starat, občan má držet hubu a krok, poslušně kývat a platit daně. Platit, ne se ptát, co se nimi děje. A hlavně nerušit, když slušní a odpovědní vládnou. To by v tom byl čert, abychom tu banánovou republiku v srdci Evropy nevybudovali. Ale co se divím, vždyť o banány šlo v Listopadu 1989 především, nebo ne?

Ba ne, tahle země nejenom že není pro slušné, ona je především zralá na další převrat. Ale tentokrát žádné rukavičky, žádný samet, protože tahle pakáž po dobrém nepůjde.

Protikorupční vláda rozpočtové odpovědnosti čistoskvoucího pana Nečase se nám krapánek umazala od korupce a tunelování rozpočtu, ale to ještě neznamená, že by padla, či že by v nejbližší době padnou měla. Tito lidé se svých postů drží jako vši kožichu a slovo etický v jejich slovníku podezřele splývá se slovem estetický v tom smyslu, že krást se má pohledně a s noblesou. Ale předpokládejme, že by z nějakého důvodu opravdu padla, například proto, že by ji VV samy potopily. Z pohledu zachování vlastní cti by to zase až takový nesmysl nebyl, protože to, co se děje na Ministerstvu vnitra, které jak se zdá už neřídí nejenom populární novinář na postu ministra, ale ani renesanční ministr dopravy, nýbrž skrze neodvolatelného policejního prezidenta bývalý ministra vnitra Langr, svými mafiánskými kumpány důvěrně zvaný „Íčko“, a to jak se zdá zcela ve shodě s prezidentem republiky (sic!). Pokud nechtějí VV definitivně ztratit tvář, ale hlavně svůj raison d'être, udělaly by dobře, kdyby vládě pomohly do hrobu. I když to na první pohled vypadá jako sebevražda, vůbec to tak být nemusí – VV totiž mohou plynule přejít do vlády nové, ve které by se sešly opět s TOP09 a s ČSSD, která by nahradila totálně zdiskreditovanou (po kolikáté již?) ODS. Že je to absurdní? Na komunální úrovni již takové a podobné koalice vesele fungují. Půda je připravena. TOP09 sice zatím podporuje ODS, ale způsobem, který jí umožní flexibilně se přizpůsobit nové situaci. VV mají perfektní příležitost si zahrát vabank a mohou získat víc, než ztratit. S takovou KSČM za zády by i koalice VV a ČSSD byla možná dostatečně silná a VV by si v ní mohly přijít na nějaké to ministerstvo navíc. A TOP09? Té bude stačit, když Kalouskovi nikdo nebude šahat na jeho monstrózní ekontendr. Že je také pěkné šméčko? No a co. Nikdo přece nemůže čekat, že válka proti korupci se obejde bez obětí.

Základním předpokladem dobré novinařiny je zvládnutí principu „když dva dělají totéž, není to totéž“ a schopnost rozlišovat. Takže pokud dojde ke dvěma v podstatě stejným událostem, jako třeba že někdo někam, kde je spousta lidí, přiveze nálož, a tu odpálí, takže spousta lidí dost ošklivě zahyne, je třeba rozlišit, kdo to byl a komu to udělal. Když si ten někdo říká al-Kaidá a udělá to třeba někde v Evropě, tak to je teroristická organizace, zločinné spolčení toho nejodpornějšího, co druh Homo sapiens nabízí. Pokud si však ten někdo říká Džundolláh a udělá to v Íránu, potom je to: „extremistická skupina Džundalláh, která bojuje za práva sunnitských Balúčů.“ Ale určitě to nesouvisí s tím, že Irán je momentálně nepřítel a Džundolláh organizace, kterou podporuje CIA. Ten rozdíl bude v něčem jiném, něčem velmi podstatném, co mi uniká.

Pokračování...

Pokračování...

Včerejší zpráva o dělostřelecké přestřelce mezi KLDR a Jižní Koreou určitě nikomu na náladě nepřidala. Soudě podle toho, že o něm informovala i severokorejská televize (samozřejmě v opačném gardu), k incidentu skutečně došlo. Naše zpravodajství o incidentu poměrně střízlivě informovalo, skončilo ovšem u toho, že severokorejský režim je nějaký divný, až nepřirozený, a že by se mu podobné eskapády měly zatrhnout. Jenže situace samozřejmě není tak jednoduchá, jak vypadá v televizi. Jenže proč by si páni redaktoři přidělávali práci a pletli lidem hlavy tím, že by například místo snahy KLDR získat (prý) jaderné zbraně připomněli okolnosti, které se incidentu týkají mnohem bezprostředněji, jako například obměna mocenských elit v Severní Koreji? Vůbec nemuselo jít o útok na Jižní Koreu, ale o „partyzánštinu“ některého z velitelů, důsledek oslabení centra, či důsledek ukazování svalů různých mocenských klik. Nebo mohlo jít o reakci na vojenské cvičení, které v oblasti pořádá Jižní Korea. Severokorejci se mohli polekat, ale také je možné, že jihokorejští dělostřelci udělali chybu a neúmyslně vystřelili přes demarkační linii, na což vystresovaná severokorejská armáda zareagovala palbou. A pak jde zde ještě jedna možnost, špatně načasovaná operace pod falešnou vlajkou. Jen den předtím se totiž objevila zpráva, že do Jižní Koreje by se mohly vrátit americké jaderné zbraně. A tak závažný incident, jako je dělostřelecká šarvátka, je přece skvělý argument. Nehodlám nijak silně prosazovat žádné z alternativních vysvětlení, režim v KLDR je podle všeho dost zoufalý a nestabilní na to, aby šlo o jeho vlastní iniciativu, jen jsem chtěl upozornit na to, že zpravodajství masmédií není pro porozumění situaci dostatečné. A pokud je (jakože minimálně z důvodu časových limitů je) nějak upravováno, dost možná s nějakým konkrétním cílem.

Pokračování...

Doslovností až morbidní naplňuje přísloví z cizího krev neteče vláda svým přístupem k riziku, že lékaři naplní své hrozby a podají hromadně výpovědi, v důsledku čehož bude nejenom ohrožena dostupnost zdravotní péče, ale může dojít až na uzavírání oddělení a celých nemocnic. Postoj vlády by se totiž dal charakterizovat slovy: pohoda jazz. A proč ne, když elity se to netýká? Pro pány ministry, poslance, senátory, podnikatele a top managery bude lékařská péče k dispozici vždy, i kdyby si ji měli platit hotově na dřevo, protože na rozdíl od nás ostatních budou mít z čeho. Tak proč by se vzrušovali kvůli něčemu, co se týká těch ošklivých, líných a závistivých socek, které jsou navíc úplně k ničemu, protože se na nich kvůli jejich chudobě nedá ani pořádně vydělat. Navíc je to krok směrem na naplnění neoliberálního ideálu nerovnosti, kdy někdo má a někdo nemá přístup k lékařské péči. Formálně jsou si sice stále všichni nemocní rovni, ale prakticky jsou si někteří rovnější již nyní. Brzy si nebudou rovni již ani formálně.

Městský soud v Praze potvrdil platnost voleb v hlavním městě. Toto rozhodnutí se dá interpretovat i tak, že při „customizaci“ volebních mechanismů podle potřeb establishmentu prakticky není možné překročit hranici, kterou by soudy nebyly ochotny tolerovat, ergo si politici momentálně disponující potřebnou mocí mohou volby přiohnout k obrazu svému. Přitom jde o větší útok na demokratické volební mechanismy, než je kupování hlasů od voličů, protože volič svým hlasem prostě disponuje a je víceméně pouze jeho věc, zda jej nechá ladem, odevzdá náhodně, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nebo jej za něco vymění. Rozhodnutí je stále jeho. Ale pokud někdo upraví pravidla tak, aby jeho zvýhodňovala a konkurenci poškozovala, zejména jedná-li se o účelovou změnu těsně před volbami, jejíž vliv na výsledek voleb je evidentní, jedná se o pokřivení politické „soutěže“, které přímo zasahuje do možnosti voliče disponovat svým hlasem. Nicméně soudy shledaly, že i takto cinknuté volby jsou platné. Poučení pro politické strany? Neagitovat, nepřesvědčovat, ale cinkat. Poučení pro voliče? Nevolit, protože strany si stejně mohou volby upravit tak, aby jim šly na ruku, a svojí účastí ve volbách přistupujete na jejich pravidla hry a akceptujete její výsledek .

Nově zvolení senátoři za Severočechy.cz hodlají podat ústavní stížnost „nejen na všechny čtyři zákony, které mají vládě zlepšit bilanci rozpočtu o 35 miliard a které ‚starý‘ Senát bude mít na programu tento pátek,“ ale „Napadnou také dvanáct dalších zákonů, jež senátoři schválili 27. října. Mezi nimi je také nasazení českých vojáků v Afghánistánu.“ Důvod je prostý: o zákonech hlasoval senát ve starém složení, tedy včetně senátorů, kteří ve volbách přišli o mandát. Argumentace je rovněž prostá a zdánlivě jednoznačná: „Stěžovatelé se odvolávají na 19. článek Ústavy, podle kterého vzniká mandát senátora zvolením. Zároveň připomínají, že podle článku 16 má horní komora 81 senátorů. Z toho podle nich logicky vyplývá, že zvolením nových senátorů ztrácejí mandát ti, kteří končí.“ Pokud bude stížnost skutečně podána, bude nejenom zajímavé, ale zcela zásadní, jak se s ní ÚS vypořádá. Dokáže i přes zjevné porušení ústavy najít obezličku, jak ponechat zákony v platnosti? Pokud ano, udělá z ústavy cár papíru a ze sebe instituci zbytečnou, až směšnou.

Když jsem v nedávných komunálních volbách v Praze dal hlas ČSSD, rozhodně ne proto, aby si hned po volbách padla do náruče s ODS a vstoupila s ní do „manželství“, aby v rozporu s vůlí voličů udržela u moci svého kumpána, se kterým jedou pražští „baroni“, co jsou u sociální demokracie, na holport. Pro tohle spolčení nějak nenacházím pochopení a vůbec nevadí, že ruka ještě není definitivně v rukávě. U pečení tohohle dortu vám, milí, pejskové a kočičky, už stafáž dělat nehodlám. A když pak ještě vyobcují svého volebního lídra Jiřího Dienstbiera ml. za to, že trvá na předvolebních slibech nepodporovat zdiskreditovanou ODS a nespojovat se s ní, nemohu jinak, než firmě Hulínský & spol. vzkázat:  „S vámi, přátelé, já jsem skončil.“ Pro příště se mnou nepočítejte, opakovaně vám naletět nehodlám. Přeji příjemné bendění v panských křeslech.

Václav Klaus umí být myšlenkově konzistentní, škoda jenom, že myšlenka kterou tak konzistentně prosazuje, by se dala stručně parafrázovat jako demokracie je ničím neomezená vláda silnějšího, který hraje podle vlastních pravidel. Proto také povykuje, že kde ženou vládní škrty k soudu, tam končí demokracie. Proč rovnou nenavrhne zrušit Ústavní soud jako škodlivou protidemokratickou instituci? Protože kdy jindy se na něj obrátit, než v situaci, kdy vláda utržená ze řetězu hrubou silou za pomoci sporně (a podle mne vyloženě nezákonně) vyhlášené legislativní nouze prosazuje retroaktivní zákony? Ale to je podle Klause zřejmě v pořádku, to demokracii neohrožuje, stejně jako přeběhlíci, monstrózní korupce, prorůstání státní správy s podnikatelskou sférou, mafiánské praktiky v ekonomice i politice, společenský rozvrat, morální stagnace, ztráta společenské koherence a tisíc a jedna další věc, která otravuje společenské klima. Zato využití ústavou daných možností kontroly vlády a parlament je div ne přímý útok na demokracii. Popravdě, pane prezidente, pokud je ohrožena demokracie ve vašem pojetí, pak je to vlastně dobrá zpráva.

Pokračování...

Pokračování...

I když krize trochu polevila, tak ještě zdaleka není za námi (skeptik by dokonce řekl, že si jen bere oddechový čas před rozhodujícím úderem), přesto si bankéři z Wallstreetu letos vyplatí rekordní odměny. Nepřejícník, závistivec nebo komunista by si snad mohl myslet, že je to podobné, jako když lupič nejenom vykrade dům, ale ještě se nádavkem triumfálně vykálí uprostřed obývacího pokoje, ale pravda – která je těm méně schopným tolik nepříjemná – je taková, že bankéři z Wallstreetu si své odměny plně zaslouží, protože tvrdě pracovali, aby byli tam, kde jsou. A v uplynulých letech odvedli opravdu dobrou práci. Zrealizovat tak rozsáhlý projekt, jakým je globální finanční krize, není snadné, to dokáží opravdu jen ti nejlepší z nejlepších. Ani heroické úsilí spojené s redistribucí miliardových hodnot a od nemajetných a střední třídy k elitě není možno nechat bez alespoň symbolické odměny. A konečně bravura, s jakou dokázali zachránit miliony a miliony dolarů veřejných prostředků z rukou neschopné vlády a nezodpovědné veřejnosti (která k jejich vzniku nepřispěla a doslova je ukradla těm, kteří je vlastní pílí vytvořili) a bezpečně je uschovat na účtech těch správných bank a fondů, které jediné s nimi umějí naložit zodpovědně a k blahu veškerého lidstva… Podtrženo sečteno, odměny bankéřů z Wallstreetu jsou pouhou almužnou ve srovnání s tím, co by si skutečně zasloužili za svůj monumentální příspěvek k zlepšení kvality života na celé planetě. A rád bych viděl toho smělce, který se opovážil porušit povinou úctu na našim dobrodincům, a o odměnách, které si bankéři z Wallstreetu vyplatili z (teď už jejich) peněz, by pochyboval.

Že česká fotbalová reprezentace porazila včera Skotsko se může na první pohled jevit jako dobrá zpráva, ale je to spíš k vzteku, obzvláště pro toho, kdo má špetku národní cti v těle. Vidět, jak všemožní huráčecháčci, pitomečci, ukoptěnci a podměreční adolescenti berou toto vítězství jako záminku – ne-li přímo jako pokyn – k hulákání, ožírání se a zvracení v metru, je skličující. Vítězství je sice fajn, ale člověk by si měl uchovat alespoň zbytky důstojnosti, zejména jde-li o něco tak okrajového a bezvýznamného, jako je fotbal. A protože toho zjevně nejsou někteří schopni, bylo by pro příště snad i lepší, kdyby ke k tomu trapném běsnění neměli záminku, jinými slovy, kdyby reprezentace nevyhrála a nikam se nepostoupilo, takže by ani nehrozilo žádné pokračování. Hop Hop Hop, kdo neskáče – to je Čech.

Pusou se daně snižují snadno, ale v praxi to jde mnohem hůř. Nevybrané peníze totiž zákonitě musejí někde chybět.  Když potom pan ministr něco chce a nemá na to, má jen dvě možnosti: zavést nové daně, nebo si půjčit. Nově zavedené daně přirozeně nenazve jako daň, protože a) je proti daním a b) by je musel odvést fiskusu a pak o ně žádat s nejistým výsledkem, ale bude to poplatek nebo mýto. A půjčit si samozřejmě také nemůže jen tak, protože on je rozpočtově odpovědný a nežije na dluh na úkor budoucích generací, proto pověří soukromý kapitál, aby investici zrealizoval „na svůj účet a své riziko“ formou PPP^*) s tím, že stát vloží „pouze“ projektové práce a pozemky (takže riziko, že bude muset majitele složitě vyplácet a přeplácet, případně je v zájmu soukromého investora vyvlačovat, mu zůstane). A když záměr nevyjde a soukromý investor na údržbu a provozování důležité infrastruktury rezignuje? Tak ji stát od soukromého investora vykoupí. Ale to bude až v budoucnu a v dnešním rozpočtu se to neprojeví. A pan ministr je hrdina. Pro teď a pak ať klidně přijde potopa.

^*) Nejnovější hit v oboru tunelování státního rozpočtu. Zkratka sice znamená public private partnership, ale stejně dobře by to mohlo být třeba peníze patří privilegovaným, nebo příživa privátních podnikatelů.

Je to sice jenom průzkum veřejného mínění, ale jak se říká: hlas lid – hlas boží: Jak na penze? Bezděk vzdor masáži u Čechů nevítězí. Je to důsledek zkušenosti s penzijním připojištěním, jehož výnosy podezřele solidárně kryjí záda inflaci,  nebo udělali soudruzi z marketingového oddělení Asociace penzijních fondů někde chybu? Pozoruhodné je i následující zjištění: „Zavedení systému NDC podporuje 40 procent vysokoškoláků. Bezděkův návrh u nich měl jen osmadvacetiprocentní podporu. Středoškoláci s maturitou naopak dávají přednost ‚Bezděkovi‘, pro kterého hlasovalo 32 procent dotazovaných. Reforma NDC u nich byla o pět procent méně úspěšná. Dotazování bez maturity se zpravidla nedokázali rozhodnout a reforma Bezděkovy komise vyhrála v poměru 23-18.“ Podle klišé a mediálních stereotypů o inteligentních a vzdělaných lidech, kteří volí pravici, horují pro privatizaci, touží po minimálním státu a obdivují deregulovaný volný trh bez přívlastků by to mělo být přesně naopak. Škoda, že ten mírný optimismus kazí skutečnost, že „k dobrému výsledku reformy podle Světové banky přispěla volba otázek.“ Asi si to ti chytří a vzdělaní dokázali spočítat, ale až se jim to postaví politicky…

Pokračování...

Pokračování...

Na dnešek připadá státní svátek, tzv. Den české státnosti, vyhlášený na svátek „patrona českých zemí" sv. Václava. Proč? Proč je za den české státnosti zvolena připomínka vládce, pro nějž byl typický submisivní vztah k oběma tehdejším mocenským centrům – církvi a říši? Člověk by se neměl nechat uplatit volným dnem a zavírat před podobnými otázkami oči. Co když je povaha této koincidence instruktážní? Tohle je váš vzor, takhle se chovejte, Češi: buďte hodní, poslušní a plaťte

Jsou věci, které bez cizí pomoci asi nepochopím. Jako například proč chce Česká televize najmout na výběr koncesionářských poplatků soukromou firmu a zaplatit ji za to miliardu. Pokud se během posledních šesti hodin na podstatě kapitalismu něco zásadního nezměnilo, tak ta firma to určitě nebude dělat jako charitu, ale pro zisk. Takže ČT kromě nákladů se správou a výběrem poplatků spojených zaplatí firmě navíc zisk. A přesto prý se to jí bude rentovat. Jak je něco takového možné? Přece práce s výběrem poplatků je stejná, ať ji dělá firma, nebo ČT, a pokud to dokáže levněji firma, dokáže to i ČT, ovšem bez nutnosti generovat zisk, takže další úspora. ČT tedy může být levnější něž jakákoliv firma, a přesto se chce správy svého primárního a zákonem určeného zdroje příjmů zbavit? Není to náhodou jen další tunel, způsob, kterým se soukromá (jistě přepečlivě vybraná, možná za tím účelem přímo založená)  může napojit na státem garantovaný a vynucovaný tok peněz? Ovšem, dovedu si představit situace, kdy by externí firma mohla být levnější, jako například kdyby se ČT chystala rozjet nový byznys, ke které jí chybí potřebné vybavení i kompetence, ale to není tento případ, protože výběr koncesionářských poplatků je, s výjimkou Českého rozhlasu, pro ČT unikátní a nikdo mino ni s ním nemůže mít zkušenosti. Já tomu prostě nerozumím. Uměl by to snad někdo vysvětlit bez postraních úmyslů a momentů hospodářské kriminality?

Pokračování...

Těžko hledat pádnější důkaz společenského rozvratu, než když se sama vláda chová jako podvodník a hledá, kudy by obešla zákon. Tak jako v případě omezení státní podpory stavebního spoření. Ne, že by tato podpora byla nedotknutelná, ale způsob, který vláda zvolila, se vyznačuje obdivuhodnou mírou arogance a úskočnosti. Rozhodla se totiž vytunelovat princip nepřípustnosti retroaktivity zákonů, a místo snížení či zrušení státní podpory, které by mohlo narazit u Ústavního soudu, se rozhodla zavést speciální 50% daň. Ano, čtete správně. Ta stejná vláda, která se zaklíná nízkými daněmi a zjednodušováním daňového systému chce pro stavební spoření zavést výjimku s drakonickou sazbou. Kdyby jenom zrušili výjimku na osvobození od daně a zavedli stejnou srážkou daň, jako u jiných kapitálových výnosů, bylo by to systémové řešení. Takhle je to jen další ukázka svévole a nekompetence vlády. Je to jen další Kalouskova podlost, podobně jako superhrubá mzda, která ukazuje, že stejně jako starého psa novým nenaučíš novým kouskům, nenaučíš ani Kalousku čestnému a slušnému jednání. Jednou pletichářem, navždy pletichářem.

Penzijní fondy uspořádaly další „výzkum" na podporu svého byznysu, ze které vyšlo, že „každý obyvatel České republiky, který odejde do důchodu v letech 2011 až 2051, by si měl v průměru ušetřit částku 114 310 korun ročně." To je, pokud dobře počítám, něco málo přes 9500,- korun měsíčně. Jak si takovou částku mají našetřit lidé s šesti, osmi, ale i deseti či čtrnácti tisíci hrubého studie samozřejmě neuvádí.  Z šesti tisíc hrubého devět čistého by nevykouzlil ani David Copperfield. Ostatně, ušetřit takovou sumu by byl docela problém i pro člověka s průměrným příjmem, protože musí zaplatit především stravu a bydlení, bez kterých by se toho důchodu ani nedožil. Ale i kdyby to dokázal, ty peníze budou pořád někde chybět – ve spotřebě. Peníze, které lidé neutratí, ale „zodpovědně" uškudlí, budou chybět v ekonomice a způsobí tak v lepším případě stagnaci, v horším přímo recesi. Aby si lidé mohli dovolit odkládat přes devět a půl tisíce měsíčně, museli by mít tomu adekvátně vysoké mzdy. Kdo nemá, má smůlu a může si tak akorát zajet zavčasu do Pelhřimova prohlédnout si krematorium a rozptylovou loučku.  (PR žvásty o osobní odpovědnosti nemá ve světle výše řečeného snad ani cenu komentovat).

Loajalistický blábol Tomáše Stýbla, který ze všeho nejvíce připomíná racionalizační (to v případě bezdomovců) či vytěsňovací (to v případě majority) žvásty o tom, že bezdomovcům jejich způsob života vyhovuje a sami si ho svobodně vybrali, určitě rozebere někdo povolanější, než já. Poznámka, kterou k němu chci učinit, je poněkud jiného druhu: lidé, jako je pan Tomáš Stýblo, kteří sami sebe reflektují jako zboží na trhu, skutečně existují. Sám znám několik takových, kteří mají z neúspěchu snad ještě větší radost, než z úspěchu, protože je to pro ně důkaz toho, že trh funguje a oni jsou mu podřízeni, a vnímají neúspěch jako užitečnou zpětnou vazbu o své cenně.

Původně jsem sice měl připraveno pěkné ponaučení na základě slov J. A. Rakotoarisoa, ředitele Uměleckého a archeologického muzea při univerzitě v madagaskarském Antanarivu, ale nakonec jsem si řekl, že pro zaslepené je jich škoda a ti ostatní nápovědu nepotřebují. Výše zmíněný pán komentoval v NG 9/2010 plenění madagaskarské přírody takto: „Většina programů zaměřených na ochranu přírody říká: Nevypalujte lesy, neboť lesy jsou naše budoucnost. Jenže tito lidé si nemohou dovolit čekat na budoucnost. Jsou hladoví teď. Musíte jim nabídnout něco, z čeho budou mít okamžitý prospěch." Oněmi lidmi jsou mínění nelegální dřevorubci, kteří s velkým rizikem mýtí madagaskarské lesy za nicotný podíl na zisku z prodeje dřeva, jehož drtivá většina zůstává za nehty překupníkům. 

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Oslava terorismu u příležitosti pohřbu „hrdiny" Paumera očekávatelně graduje. Premiér Nečas se vyjádřil v tom smyslu, že proti zotročení lze bojovat všemi prostředky. Uvědomuje si vůbec, co řekl? Kdo bude rozhodovat o tom, co už je zotročení a ještě například jen působení tržních sil? Když usoudím, že jsem zotročován, mohu zabít toho, o němž se usnesu, že je tím tyranem, který mne utiskuje? Vztahuje se právo zabíjet i na představitele současné moci (a jakékoliv budoucí), nebo se smějí zabíjet jen komunisté? Co kupříkladu takový lichvář, nebo úžerník? Jejich invaze do mého života mne zotročuje nade vší pochybnost. A co zaměstnavatel, který neproplácí přesčasy, nebo nevyplácí mzdy, ten mne nezotročuje? Víc než uzavřené hranice! A tak by se dalo pokračovat do aleluja... Premiér Nečas ve své bigotní horlivosti otevřel Pandořinu skříňku a triumfálně překročil Rubikon: vražda byla prohlášena za ctnost. Jsem jediný Čech, který se v České republice cítí stále více jako nevítaný cizinec?

Pokračování...

Vzpomínáte před volbami? To bylo řečí jak socani všechno prožerou a jak nesystémově látají rozpočet jednorázovými příjmy z prodejů státního majetku. Jenže něco jiného je agitovat a něco jiného je spravovat státní kasu. A tak i „vláda rozpočtové odpovědnosti" (nepřijde vám úchylné, že vláda cítí odpovědnost k rozpočtu, nikoliv k občanům?) hodlá látat rozpočet vysáváním státních podniků: „Státnímu rozpočtu by mohly pomoci peníze z Budějovického Budvaru nebo Lesů ČR, kterým například na účtech leží nečinně přes pět miliard korun. Vláda zkoumá, jak získat do ‚krizového rozpočtu‘ peníze ze státních firem. Na jejich účtech totiž leží odhadem nejméně osm miliard korun – a dalších celkově až deset miliard by kabinet během čtyřletého volebního období mohl získat odčerpáváním zisku státních podniků." V tomto případě se to ovšem projev odpovědnosti (vláda, která to plánuje, je přeci pravicová a tím je to dáno) a řešení to bude systémové, vždyť se bude měnit i zákon. Co na tom, že pár (i desítek) miliard je v téměř biliónovém rozpočtu jako plivnutí, které nic nevyřeší, co na tom, že prostředků zbavené podniky se mohou dostat do problémů? Alespoň bude o důvod víc prohlásit stát za neschopné hospodáře a podniky „výhodně" zprivatizovat. Dvě mouchy jednou ranou.

Další důkaz toho, že právo a spravedlnost jsou jen vzdálení příbuzní, kteří se zhusta nesnášejí, podal dnes Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, když rozhodl, že Kosovo vyhlášením nezávislosti neporušilo mezinárodní právo. Že je vyhlášení – a především uznání -  nezávislosti Kosova (které se svobodným nikdy stát nemělo) nespravedlivé vůči těžce zkoušenému Srbsku, na které si Demokracie zasedly a dělají vše pro to, aby jej oslabily a ponížily, je stejně evidentní, jako bezvýznamné. Spravedlnost je z hlediska geopolitiky zcela irelevantní, rozhodující je právo – právo silnějšího. A to stojí na straně Kosova. Stačí se podívat, kde vlaje vlajka USA. 

Kudy chodí, tudy ministr financí Kalousek slibuje, že bude škrtat na výdajové stránce státního rozpočtu a že to bude bolet (samozřejmě ne všechny, jeho osobně, investory jeho nového stranického podniku, ani příslušníky jeho společenské třídy to bolet nebude). Přesto existují ve státním rozpočtu položky, které jsou tabu, a na které se v žádném případě nesáhne – výdaje na zahraniční vojenská dobrodružství. Školství, zdravotnictví, důchody, nic není svaté, jenom výdaje na službu cizím zájmům jsou nedotknutelné. Priority nové vlády jsou jasné: vlastní lidé jsou až na druhém místě, na prvním je splnění vazalské povinnosti vůči impériu. Je jenom náhoda, že to připomíná exploataci kolonie?

Očekávání, že dnes jmenovaná vláda černé ruky, disponující bez mála ústavní většinou v parlamentu (ty dva chybějící poslance jistě nebude problém dokoupit, či jinak motivovat), bude válcovat stát silou, dostávají jasnější kontury. Začalo to chytáním čistek ve státních úřadech, jejichž cílem je odstranění lidí, kterým chybí základní kvalifikace nutná pro zastávání vysokých úřadů – legitimace správné strany – a to i tam, kde to zákon neumožňuje (příslušný zákon bude vhodným způsobem vytunelován). U toho ovšem bakalice (označení vládní koalice odvozené od jména jednoho z jejích hlavních investorů) nehodlá zůstat, už si dělá zálusk na změnu ústavy, která ztíží možnost odvolání vlády. Zřejmě aby měla klid na práci a nemusela se bát, že ji někdo při tom velkém tunelářském mejdanu, na který se chystá, vyruší.  Už zbývá jen poslední logický krok: vyhlásit vedoucí úlohu strany.

Lidové noviny přinesly článek Český výzkum za dolary, paján na bádání českých vědců za peníze z vojenských rozpočtů USA, ve kterém líčí angažmá českých vědců v americkém vojenském výzkumu jako ohromné terno a mimořádnou poctu, které se dostane jen těm nejlepším. Morální dilema, zda napomáhat zlepšování radarů, vývoji laserů pro raketovou obranu, či řízení bezpilotních letounů, naši vědci neřeší:  „Ale nevadí vědcům, že pracují na vývoji technologií, s jejichž pomocí se bude válčit? ‚Naše projekty přispívají k větší přesnosti a bezpečnosti obranných operací, tudíž v konečném důsledku ke snížení počtu civilních i armádních obětí.‘" Že je hranice mezi obranou a útokem velmi mlhavá, že USA jsou zjevný agresor, který jen v současné době vede dvě simultánní války? Pokud chtějí, nemusí to české vědce zajímat: stačí, když jakoukoliv akci těch, kteří je platí, prohlásí za obranu a jsou z obliga. K orwellovskému pracovat na vojenském výzkumu znamená pracovat pro mír je to pak již jen krůček.

Jak informuje Aktuálně.cz, mladých bez práce už je tolik, že zřejmě padne rekord. Takový rekord však není důvodem k oslavě, ale vážnému znepokojení, bez ohledu na to, jak moc je vzhledem k chronické ekonomické krizi logický. Neznamená totiž nic jiného, než že si mladí lidé nevytvoří potřebné pracovní návyky a vzroste pravděpodobnost, že se jejich životní postoje zformují v intencích kultury chudoby. Neméně závažná je ovšem zkušenost frustrace, selhání a nepotřebnosti, která na mladé lidi na prahu života čeká a která může vyústit v odcizení se společnosti a neochotě participovat na jejím chodu, a to na celé škále od pasivní lhostejnosti až po aktivní odmítání v podobě revolty a příklonu k extremismu. Tím bude zaděláno na vážné problémy, protože pocit ohrožení a frustrace může velmi snadno vyústit v agresi (neboť utéci nebude kam), která bude zaměřena proti zástupnému cíli: slabým, bezmocným, podobně postiženým či těm, kteří jim zdánlivě jejich šance „ukradli", tedy lidem se srovnatelným sociálně-ekonomickým potenciálem. To povede k radikalizaci, růstu kriminality, rozpadu institucí sociálního státu zdola (čemuž elita rozhodně nebude bránit, pokud tomu nebude přímo napomáhat) a v konečném důsledku k upevnění právě toho systému, který tuto situaci způsobil, ovšem na poněkud jiné kvalitativní úrovni, velmi pravděpodobně s výraznými fašistickými prvky. A to všechno je proto, že mladí absolventi nejsou z pohledu systému především lidé, ale především lidské zdroje.

Pokračování...

Tedy, on neřekl přímo takhle. Doslova řekl: „Máme unikátní šanci, po osmnácti letech může vzniknout silná vláda, která dá zemi do pořádku." Ale kdo tu většinu z těch osmnácti let vládl? Pravice. A to přitom levice stačila část škod, které vznikly při budování kapitalismu, ke kterému se Vondra tak pyšně hlásí, napravit. A ještě něco jeho slova znamenají: že vlády Klause a Topolánka byly přes všechnu svoji aroganci slabošské. Tak se máme na co těšit, protože když ultrapravičák jako Vondra volá po vládě pevné ruky, zní to jako vyhlášení sociální války (a při jeho zanícení pro budování amerického impéria se možná dolákem i nějaké té skutečné).

Jiří Paroubek zdá se vzal své rozhodnutí opustit vedoucí funkce v ČSSD velmi zodpovědně a začal za sebou pálit mosty, protože si nedovedu představit, že by se po zveřejnění textu Vítězství bez fanfár ještě mohl na přední posty ve straně či vládě vrátit. Nejde o to, že by mluvil z cesty či jinak blábolil, to v žádném případě. Věcně je jeho analýza volebního ne-úspěchu správná a přesná. Média skutečně nadržovala pravici a šikanovala levici, skutečně razila politiku dvojího metru proti ČSSD a pořádala každodenní štvanici na ni a jejího předsedu, skutečně propagovala „nové" strany nad rámec placené inzerce; skutečně je možno najít jedince, kteří se chtěli ČSSD pomstít a podnikatelské skupiny, které si nepřály, aby ČSSD stála v cestě jejich drancování země; skutečně udělala ČSSD celou řadu chyb, z nichž byly školácké a některé snad ani nebylo možno vzhledem k poměrům neudělat. Ale ten styl! A nejde jen o mizerné literární kvality a do očí bijící textové chyby a neohrabanosti. Jde v první řadě o ublíženecký až ufňukaný tón žalobníčka, který ukazuje prstíčkem na zlé kluky v naivní představě, že přece spravedlnost musí existovat. Tímto textem Jiří Paroubek sebe i ČSSD poškodil, protože nabídl svým nepřátelům na zlatém podnose klacek, kterým jeho i stranu budou moci ještě dlouhou otloukat. To je chyba, jaké by se vůdce neměl dopouštět. Nestačí mít pravdu, je třeba umět ji sdělit. To se Jiřímu Paroubkovi příliš nepodařilo a nyní by udělal lépe, kdyby tento text prohlásil za svůj politický testament a stáhl se do ústraní, protože jako vůdce již nebude nikdy dostatečně přesvědčivý.

Ze Senátu, poslední bašty aktivistických patetických antikomunistů, opět vzešel návrh na nejvyšší státní vyznamenání pro bratry Mašíny, kterým je aureola hrdinů stále upírána. Sice právem, protože jsou to jen obyčejní teroristé, ale tam, kde jde o svatý boj proti komunismu (o to horlivější, oč opožděnější) musí jít právo stranou. Skutečných odpůrců komunismu, kteří by zároveň nebyli kritičtí k současnému režimu, se totiž tak nějak nedostává, a tak jsou i Mašíni dobří. Zatímco jinde v Evropě, i tam, kde vládly režimy mnohem odpornější, než byl ten poúnorový u nás (Španělsko-Franco, Portugalsko-Salazar), se hledají spíše cesty usmíření a hledí se do budoucna, u nás se stále jitří staré rány a bojují se minulé války až do totálního vítězství.  Jenže pokud Mašíni řád získají, bude to totální prohra celé společnosti, popření základních práv a svobod, protože to bude znamenat jediné: veřejné vyhlášení, že lidé si nejsou rovni v právu na život, že život komunisty, či toho kdo je za něj či jeho přisluhovače označen, je bezcenný a může být po libosti odňat, že je možno vyvinit se z vraždy tím, že se prohlásím za bojovníka proti komunismu.

Pokračování...

Včera na mne na Twitteru vyskočila následující věta (anonymizoval jsem nepodstatné detaily): „Firma hledá PPC jedince – na pohlaví ani lokalitě nezáleží, chceme prostě někoho dobrého:) Pls DM, reply nebo mail (můj web) (za RT díky!)" Tak nevím, asi jsem totálně out, naprostý mimoň zoufale nemožný lůzr, ale vůbec tomu nerozumím. A nechci tomu rozumět. Nepřipadám si kdovíjak starý, ale takhle lajdácký styl vyjadřování je mi protivný. Taková neúcta k jazyku! Pokud takto vypadá vzájemná komunikace nastupující generace, nelze se divit, že to u nás vypadá, jak to u nás vypadá. Řeč je obrazem ducha. I když si myslím, že to nejsem já, kdo je tu magor, mám vážné obavy, že jsem to právě já, na koho čeká pomyslný hrob.

Pokračování...

Líhnoucí se vládní koalice si dělá nároky na post předsedy Poslanecké sněmovny. Poté, co prezident při pověření sestavením vlády vynechal stranu, která získala nejvíce hlasů, je to již druhé porušení dosud dodržovaných nepsaných pravidel v krátké době.  Rozdělení ústavních postů mezi vládu a opozici dokonce dříve platilo za zásadní kontrolní mechanismus, ale pravicová vláda zřejmě kontrolovat nepotřebuje. Nebo kontrolována být nesmí?

Co je ale snad ještě více znepokojující, než touha politiků po moci, je tichá mediální podpora. Žádná kritika, žádná pochybnost, nic, maximálně úslužné přitakání a vysvětlení, že takovéto rozdělní je vlastně anomální z nouze ctnost a přirozené je, že vítěz bere vše.  A teď si představte, že by nastala situace jiná, a přece stejná, že by podobně výraznou většinu měla levice a kromě předsedy vlády by si dělala nárok i na předsedu sněmovny: to by bylo řevu o sprostém porušování nepsaných pravidel, to by bylo křiku o komunistickém puči, to by se mobilizovalo a volalo do zbraně na ochranu vražděné demokracie.... Ale když z pozice síly válcuje stát pravice, je to košer.

Na „Masaryčce" se bude stavět, rozhodli pražští zastupitelé. Tohle město bují jako rakovina a jestli to nepřestane, tak jednou sežere samo sebe. Pro někoho je možná beton a ocel symbolem prosperity a rozvoje, pro mne je další zahušťování městské aglomerace spíše příznakem zoufalství. S požehnáním zastupitelstva se Praha chystá vzdát toho nejcennějšího, co má – volných, nezastavěných ploch (koleje a přízemní nádražní stavby nejsou ve srovnání s tím, co je má nahradit, žádná zástavba) – výměnou za... za co vlastně? Co z toho bude Praha mít? Jedině další náklady. Finanční náklady možná ponese investor, ale ty skutečně důležité, se kterými se nedá ani spekulovat, ani je nelze zakrýt účetními triky, jako jsou zhoršení životního prostřední, či další zatěžování již nyní těžce zkoušené městské infrastruktury, zůstanou na bedrech městu. Investor přijde a zase odejde a úplatní úředníci se přestěhují někam, kde nebudou konfrontováni s následky svého rozhodování. Ti, kteří zůstanou, protože Praha je pro ně domov, pak budou žít desítky let mezi pozůstatky zlatokopecké činnosti developerů. Praha je velmi bohaté město, a právě proto je velmi zranitelná, protože představuje lákavou, a se současným vedením i snadnou, kořist.

Pokračování...

Pokračování...

Prohráli jsme volby. Všichni. Snadno a rychle. Jenom někteří o tom ještě nevědí. A některým to nikdy nedojde. Zodpovědnost a snaha řídit fungování vitálních systémů společnosti a hospodářství kapitulovaly před rezignací, přitakáním jednoduchým sloganům a magií neoliberalismu. Zvítězily marketing a populismus. Vítejte ve starém bordelu se starýma kurvama. 

Někdo, zřejmě pokroková mládež cestou z hospody, předevčírem opět vymlátil skla na autobusové zastávce. To není nic neobvyklého, místní omladina je velmi pokroková.  Co obvyklé není, to je rychlost, s jakou byla tentokrát zastávka znovu zasklena: nikoliv týden deset dní jako v minulých případech, ale do druhého dne. Že by to nějak souviselo s plakáty ODS, kterými byla polepena a které by jinak neměly kde viset?

Modré tykve útočí, aneb 9x proč nevolit ODS a 13 dalších námětů k zamyšlení.

Soudní proces se žháři z Vítkova mne sice původně až tak moc nezajímal, ale vzhledem k nadstandardnímu mediálnímu pokrytí, kterého se mu dostalo, jej přeci jenom sleduji. Původně jsem očekával, že to bude monstrproces, možná trochu zpolitizovaný, ve kterém se stát mocně vypořádá s pěšáky neonacismu a možná přidá i několik zásahů DS(SS). Zatím se ovšem zdá, že situace je přesně opačná, že je to stát, kdo tahá za kratší konec provazu. Proces – alespoň podle novinových zpráv soudě – je veden poněkud zmatečně a nepřesvědčivě, tak nějak umolousaně, jako kdyby se jednalo o zpronevěru v obecních lázních zapadlého městyse, a ne o de-facto teroristický čin. „Hrdinové", pokud vůbec mluví, vypovídají tak, že by je jeden pomalu začal litovat (než mu dojde, že se jedná ze všeho nejspíše o obhájci naordinovanou pózu), většinou však mlčí a odmítají vypovídat. Se špatně skrývaným zadostiučiněním, jak je na ně soud krátký, odmítají výpovědi i svědkové. K verdiktu je zatím daleko, ale už teď se zdá být zřejmé, že bude stejně nevýrazný a ukoptěný, jako celý proces. Tato kauza by zajisté zasluhovala přesvědčivější a sebevědomější projev ze strany státu a soudů, než se jí zatím dostalo, protože jinak hrozí, že ať bude verdikt jakýkoliv, nebude s ním nikdo spokojený, protože mu bude chybět to hlavní – punc autority, která by vytvořila očistné zdání spravedlnosti.                

Dnes zemřel ombudsman Otakar Motejl. Je to smutná zpráva, protože byl jedním z mála našich veřejně činných současníků, který národ nerozděloval, byl jedním z mála Čechů, který si mohl dělat nárokovat status morální autority, aniž by mu ho kdo upíral. I pro mne to byl jeden z mála představitelů státu, kterého jsem respektoval a nepovažoval ho za popřevratového zlatokopa. Jako jednomu z mála představitelů establishmentu mu bylo možno věřit, že bere svůj úřad vážně, že služba veřejnosti pro něj není jen prázdnou frázi a právo jen snadnou cestu k mamonu; vlastně byl takovým moderním disidentem. Otakar Motejl působil dojmem člověka, který se nebojí zpanštělých veksláků v úřadech a politických funkcích a nedá se koupit penězi ani korumpovat mocí. Je škoda, že zemřel, ale větší škoda by byla, kdyby nikdy nežil.

Neschopností myšlenku opustit může trpět jenom jedinec, ale i celá politická strana. Například ODS nedokáže opustit myšlenku, že by se něco špatného mohlo stá bez toho, že by to spunktovala ČSSD. Radnice Prahy 10 vidí za útokem na budovu politický podtext: „‚Chci upozornit na fakt, že jedním z hlavních představitelů Družstva fanoušků Bohemians je aktivní politik a kandidát do Poslanecké sněmovny za ČSSD Jiří Dientsbier mladší,‘ řekl místostarosta Prahy 10 Bohumil Zoufalík (ODS)." ČSSD už to vážně přehání, alespoň tu islandskou sopku si mohla odpustit.

V naději, že mi vojenská přehlídka na Rudém náměstí v Moskvě zprostředkuje sice povrchni, ale alespoň nějaký vhled do současné ruské reality a mentality, rozhodl jsem se sledovat přímý přenos v televizi. To by si ale nesměl vybrat naši, tedy Českou televizi. Základním předpokladem pro utvoření si obrázku o nějakém ději je totiž jeho nerušené pozorování, v čemž mi Česká televize úspěšně zabránila. Přehlídka tvořila často jen kulisu pro mluvící hlavy ve studiu a někdy z obrazovky zmizela úplně, aby uvolnila prostor redaktorům a jejich hostům. Komentář, místo aby nevtíravě popisoval dění na Rudém náměstí ve stylu pochoduje a ta a ta jednotka, vidíte ten a ten prapor a jede ten a ten tank, se věnoval všemu možnému, včetně poměrů v současné ruské armádě, Medvěděvových snah o modernizaci, či sporům o roli J.V.Stalina v dějinách.  O současném Rusku nevím zase nic, zato vím hodně o na Rusku orientované agendě veřejnoprávní televize. Profesionálové z České televize dokážou pokazit i tak banální záležitost, jako je přenos vojenské přehlídky. Redaktoři by se měli povinně učit mlčet.

Člověk se dneska už ani v klidu nevychčije. Jdu v hospodě na hajzl, stoupnu si k mušli a co nevidím – agitační plakátek proti ČSSD, na který musím koukat po celou dobu, po kterou konám onu malou, ale milou potřebu, protože jediné další možnosti jsou koukat na strop, na úd a na úd vedle močícího opilce. Detaily neznám, protože tolik masochismu jsem v sobě nenasbíral, abych to čel, ale jmenovalo se to „Oranžové peklo" a byl tam ďábel Paroubek, rarach Filip a antikrist Rath a obcovali spolu (snad sestavovali vládu, či co). Ani jedna vlastní myšlenka, jen čistá štvavá negace; už chyběla jen adresa provaznictví a seznam karlínských kandelábrů. To celé korunováno aktivizační výzvou: „Volte doporučuje ODS." (sic!) Modří politruci se ve svém svatém vytržení nezmohou na víc, než na nesmyslný blábol, ve kterém je česky snad jen ten háček nad „c". A tahle čeládka chce rozhodovat o tom, jaké budu platit daně a na co budou použity! Chtěl jsem se na tom hajzlu jenom vychcat, ale smůla, musím koukat na to, jak se tam někdo vyblil na zeď. Alespoň na hajzlu kdyby dali pokoj pokoj. Ale asi je to správné místo, kde mohou oslovit své voliče. 

Rozpočtová krize v Řecku už došla tak daleko, že se otevřeně začíná hovořit o bankrotu, což eurozóně jistě nepřidá a úvahy o tom, že Řecko ohrožuje euro, jsou stále reálnější. Na každý pád nastalá situace diskredituje projekt eurozóny a potažmo celé EU, čehož se ruče chopili aktivističtí kritici, kterým euro i s EU leží dlouhodobě v žaludku. Když ale vezmeme do úvahy, že Řecko v tom nebylo samo, nýbrž mu vydatně pomáhaly banky, které mu dávaly další a další úvěry, a některé mu dokonce pomáhaly s falšováním hospodářských výsledků, tak se nabízí logická úvaha: není náhodou celá řecká promyšlený útok na euro, ke kterému někdo využil Řecko coby nejslabší článek? Kdo by mohl být útočník? Někdo, jehož zájmy euro ohrožuje a on potřebuje konkurenční projekt přibrzdit, ale třeba také spekulant, který si vsadil na krach Řecka a pád eura, nebo někdo, kde chce sabotovat samotný projekt EU, protože podíváme-li se například na „nadšení" Němců z pomoci Řecku, nemůžeme nevidět, že v už tak rozklížené Evropě to skřípe čím dál tím více. Každopádně věci se nedějí náhodně a o krach Řecka se někdo velmi dlouho usilovně snažil. A nebyli to jen sami Řekové.

V noci na dnešek do rodinného domu na Slovácku někdo hodil zápalnou lahev. V tom domě podle TV Nova bydlí převážně staří lidé. To, co nyní napíši, je čirá a ničím nepodložená spekulace, ale je to zároveň úvaha, před níž bychom neměli zavírat oči: co když se nějaký magor rozhodl, že se stane hrdinou antigerontského odboje? Bylo by to v houstnoucí atmosféře generační nevraživosti bičované arogantními agitkami a ústící ve volání po akci, něco tak nepředstavitelného? Aktivisté bojující proti zaostalému parazitickému stáří se dušují, že to vše myslí jen v žertu a že ti, kteří se proti nim ohrazují, berou moc vážně legraci, které nerozumí. Ale co až je někdo vezme za slovo? Pálení čarodějnic může mít mnoho podob a ne každá je tak nevinná, jako ta s buřty a pivem.

Pokračování...

V posledních dnech se v hlavním městě vyrojily plakáty líčící Prahu jako prosperující město a pražskou ODS jako příčinu této prosperity, to vše doplněno chvástavým: „Jde to i bez dluhů." Jak toto tvrzení obstojí v konfrontaci s rozpočtem magistrátu? Rozpočet na rok 2010 obsahuje položky Dluhová služba cca 2,7 miliardy Kč (hodnoty jsou v tisících) a Úvěr 50 miliónů EUR od Evropské investiční banky, ze kterého je plánováno čerpání 1,25 miliardy Kč. A dále jsou zde dluhopisy v celkové výši 5 miliard Kč splatné v roce 2011 (upozorňuji, že v Praze nikdy nikdo jiný než ODS nevládl). Pokud takto nevypadají dluhy, tak jak tedy? A to je ještě otázka, jaké dluhy jsou skryté v městem vlastněných společnostech, jako je například Dopravní podnik. Jak to tak vidím, tak zde máme učebnicový příklad klamavé reklamy.

V dnešních LN otiskla Lenka Zlámalová sloupek s názvem Řecké strašení, ve kterém stojí: „Tušil někdo před rokem, že může Řecko tak rychle zkrachovat? Řekové si ještě loni půjčovali za stejné úroky, jako my, dnes platí dvojnásobnou cenu." A pak následuje povinný útok na ČSSD: „Jiří Paroubek nás stále přesvědčuje, že my jsme v pohodě a státním bankrotem se jen zbytečně straší," kterým autorka sugeruje, že příčinou řeckého krachu, který nutně postihne i nás, vyhraje-li ve volbách levice, je hospodaření státu. To je hrubá manipulace, kterou se autorka dostává do rozporu s tím, co sama píše. Řecká vláda v tom samozřejmě není nevinně, ale Řekové nepůjčovali sami sobě – půjčovali si na finančním trhu. Řecko nezkolabovalo během roku, indicie poukazující na narůstající problémy zde musely být již dávno, věřitelé museli dobře vědět, kolik Řecku půjčují  - a půjčovali dál. Finanční trhy, které špatně vyhodnotily situaci Řecka a přispěly tak k hloubce jeho potíží, nesou svůj díl odpovědnosti za současnou situaci. Je to vina finančních trhů, které nedokázaly správně ocenit rizika a nastolit rovnováhu. Lze jen spekulovat, zda jde v o selhání, nebo se tak stalo záměrně s cílem lapit Řecko do pasti dlužního otroctví. Na každý pád jednoduchá úměra státní deficit = nevyhnutelný krach neplatí a rituální deficitu za každou cenu nic neřeší v situaci, kdy je zde ochotný kumpán-bankster.

Nevěřil jsem dnes ráno vlastním očím, když jsem na Aktuálně četl kacířský článek Co způsobilo řecký krach? Nízké daně, kromě jiného: „Nejde jen o to, že věřitelé odmítají půjčovat zemím, které se nejvíc zadlužují. Prakticky bez výjimky platí i další obecné pravidlo: potíže s rozpočtem nemají země s vysokými daněmi. Vysoké rozpočtové příjmy byly především ve Skandinávii bezpečnou rezervou pro těžké období finanční krize. Země s nízkými daněmi se propadají do nezvladatelných deficitů, jak svědčí na západě Řecko, Irsko, Španělsko a Portugalsko, na východě Rumunsko, Litva a Lotyšsko." Takové rouhání před volbami! Ale jsem rád, že ten monoblok jediné pravé víry neoliberální občas někdo naruší. Vlaštovek je naštěstí více:

• Ideodiverze v mainstreamu I: Angažmá Wall Streetu v Řecku, banky chtěly ukrýt dluhy
• Ideodiverze v mainstreamu II: Hledání léku na nerovnost

A tenhle znáte?  Přijede papež do Česka na návštěvu, přijme ho premiér Paroubek a vezme ho na projížďku Vltavou. Vtom zafouká vítr a sfoukne papežův klobouk do vody. Ochranka se už už vrhá do ledové vody, když je Paroubek zastaví, sleze po žebříku až k vodě, stoupne si na hladinu, dojde ke klobouku a přinese ho suchou nohou zpátky papeži.  Druhý den vyjde v Mladé frontě Dnes zpráva o celé události s palcovým titulkem: PAROUBEK NEUMÍ PLAVAT! Tak nějak takhle na mne působil titulek článku Paroubek lákal voliče na falešného Elvise, Scorpions a levné pivo, kterým iDnes referovala o včerejší předvolební akci Socdem v Ostravě. Ne, že by tam falešný Elvis a levné pivo nebyli, ale nebyl to laciný trik ČSSD jak přilákat publikum, nýbrž to pokus o neutralizaci posměšných plakátů, které kdosi (ODS se k nim nehlásí, ale věřte jí) vyvěsil po republice a které se tváří jako plakáty ČSSD, na kterých její předseda slibuje návrat Elvise, levné pivo a konec ranního vstávání.

Občas se přihodí něco, k čemu se nesmí mlčet, ale zároveň je těžké to komentovat, aniž by se jeden zpronevěřil zásadám slušného vychování. Čerstvým příkladem jsou dvě minuty nenávisti v podání Jiřího Mádla a Marty Issové (odkaz nedávám, abych tomu veledílu nedělal reklamu, zájemce nechť použije Google nebo Facebook), ubohá agitka posmívající se seniorům a štvoucí mladé proti starým v duchu hesla stáří je out, mládí je in a nasazovat důchodce je cool. Troška pokory by těm cucákům, kteří mohli žít a studovat jenom díky dnešním starcům, neuškodila. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, čím je mi tento „výron ducha" povědomý, až mi to sepnulo – připomněl mi budovatelského teenagera-hrdinu Pavku Morozova, který také nadřadil službu režimu a oddanost zákonu a „ideologii vítězné" nad přirozené sociální vazby. Co těm „dětem" říct? Starou moudrost: to, co jsme dnes my, budete i vy, to, co jste dnes vy, byli jsme i my. 

Uniformy, epolety, parádní šňůry, pořadový krok, pochodová hudba a to vše podtrženo sexuální vyzývavostí – to jsou mažoretky. Jejich vystoupení je na pohled líbivé a většinu diváků militaristická estetika, která mně osobně je s postupem času víc a víc protivná, neodradí. Nepozastaví se ani nad věkem účinkujících. Kdyby to byly dospělé ženy, prosím, ale ony jsou to dívky, u kterých těžko říct, zda si podpaží holí, nebo jim ještě ani chlupy nerostou, a dokonce děvčátka tří čtyřletá! Holčičky jsou roztomilé a dívky k nakousnutí, ale mně to spojení dětí s uniformami, nesmělým militarismem a vyzývavou sexualitou přijde nepatřičné. Že bych stárnul?

Pozoruji, že stále častěji je na obalech rozličných výrobků uváděn prodejce místo výrobce, jako kdyby překupník byl důležitější než ten, kdo do produktu vložil svou práci, um a know-how, přestože je to právě výrobce, kdo o kvalitě výrobku rozhoduje. Chápu, že to je plně v intencích trendu bagatelizace práce a adorace obchodu, ale nelíbí se mi to. Pro mne je informace výrobci podstatná, protože mi pomáhá vytvořit si elementární představu o tom kdo, kde, jak a z čeho daný produkt vytvořil, a tedy co ve skutečnosti kupuji. Rád bych upřednostňoval lokální výrobky před importy z absurdních lokalit, rád bych podpořil místní ekonomiku, rád bych se rozhodl, komu dám vydělat, ale mám smůlu – potřebná informace na obalu chybí. Byl jsem připraven o možnost volby, nemohu se kvalifikovaně rozhodnout, jsem odkázán na reklamu, sympatie, náhlá hnutí mysli a podobně zásadní faktory, jako je tvar kelímku. Vítejte do éry řízené svobody.

S funkcí předsedy ODS čerstvě rozvedený Mirek Topolánek poskytl rozhovor, který vyšel pod titulkem Na pracovním úřadě neskončím:  „Česká republika, na rozdíl od jiných zemí, nemá žádná pravidla pro bývalé premiéry, nějakou třeba doživotní rentičku, takže se budu zabývat prací a věnovat rodině. Možná v opačném pořadí. I proto, že žádná pravidla neexistují, využiji svých znalostí, zkušeností, informací a kontaktů. Myslím si, že nemám jinou možnost. Na pracovním úřadě neskončím."

Nejenom, že si pro sebe nárokuje doživotní rentu, když lidem z opačného konce „ekonomického potravního řetězce" by přitom nejraději zařídil výpověď bez udání důvody, bez výpovědní lhůty a bez odstupného, ale on se dokonce veřejně hlásí k tomu, že je připraven za úplatu využívat své známosti a znalosti, které během svého působení v politice získal. Vysloužilec Topolánek se beze všech skrupulí nabízí jako lobbyista. Nepochybně i proti státu, jehož byl premiér, bude-li nabídka lukrativní. Byznys je přece byznys a Mirek Topolánek má dobrou konkurenční výhodu.

Ústavní soud připravuje rozhodnutí, které může výrazně ovlivnit výši důchodů lidí s nadprůměrnými příjmy směrem nahoru: „Krajský soud (ostravský, který se kauzou původně zabýval a na ústavní se obrátil) se původně zabýval konkrétním případem muže, jemuž Česká správa sociálního zabezpečení vyměřila od 1. února 2006 plný invalidní důchod 13 346 korun. Částku tvořila základní výměra 1470 Kč měsíčně a procentní výměra 11 876 Kč. Úředníci předtím zjistili, že invalida v letech 1986 až 2005 vydělával průměrně 68 635 korun. Invalida napadl výši důchodu žalobou. Poukázal na to, že celková výše důchodu činí pouze 19 procent z jeho příjmu, což nepovažuje za přiměřené hmotné zabezpečení." Kam se poděly všechny ty uvědomělé výzvy, že člověk se má postarat sám o sebe, a nespoléhat na stát? Nároky na pomoc státu ze strany chudáků bez práce či možnosti nechat se zaměstnat za přijatelných podmínek jsou prohlašovány za nemravné, zatímco nároky lidí s vysokými příjmy na zachování životní úrovně se považují za samozřejmé. Občan by měl mít nárok na důstojný život, nikoliv na život v luxusu. Účelem důchodového systému není zajistit udržení životní úrovně pro člověka, který měl dostatek možností a prostředků na to, aby si vytvořil rezervy z vlastních zdrojů, ale zajistit elementární životní úroveň pro ty, kteří tuto možnost neměli.  Uvidíme jak po pátku, kdy má být nález ÚS vyhlášen, zareagují všichni ti sekerníci, kteří tak halasně štvou proti řadovým důchodcům, žijících si údajně nad poměry, kteří by neměli mít nárok na nic víc než životní minimu a to, co si sami naspoří, bez ohledu na to, že neměli z čeho, nebo neměli důvod, protože pravidla hry se změnila až v době, když už nemohli adekvátně reagovat.

Pokud o sobě prohlašoval: „Stát jsem já" absolutistický monarcha Ludvík XIV., jistou logiku to mělo a spíše než o usurpaci šlo o arogantní upřímnost. Zcela opačná situace ale nastane, pokud se tak v tomto smyslu vyjádří ministr vlády, jako to udělal ministr obrany Martin Barták, který na konferenci ve Washingtonu řekl, že ČR je proti stažení amerických jaderných sil z Evropy. Jaká ČR, pane Bartáku? Vy jste snad republika, abyste mluvil jejím jménem? Uvědomujete si, že jste promluvil i za ty občany, kteří si přejí pravý opak, tedy stažení amerických jaderných zbraní a vůbec amerických vojsk z Evropy? Snad je nepovažujete za občany druhé kategorie, na které není třeba brát zřetel? Pokud byste řekl, že si stažení amerických jaderných přeje vláda ČR, bylo by to sice stejně zpupné a svévolné, ale bylo by to alespoň podle pravidel. Takto řečeno je to jasný faul. A to i na ty evropské státy – partnery z EU – které na svém území americké jaderné zbraně mají a mít nechtějí. Jakým právem mluvíte za ně? Opravdu vám nepřijde ani trochu trapné něco takového prohlásit pár dní poté, co byla v Praze, za velkého tetelení se jaká že nám to byla prokázána pocta, podepsána odzbrojovací smlouva mezi USA a Ruskem? K čemu to divadlo vlastně bylo? Protože cestou udržování arzenálů se žádného odzbrojení nedosáhne.

Zpráva z tisku: Trefil extremistu půllitrem, soud mu uložil čtyři roky vězení. „Soud poslal na čtyři roky do vězení muže, který hodil půllitr s pivem a železnou tyč na přívržence Dělnické strany. Muž nejprve hodil do davu extremistů půllitr s pivem. Trefil jednoho mladíka a potřísnil mu triko. Přitížilo mu to, že čin spáchal na jiné osobě kvůli politickému přesvědčení." Ani slovo o tom, že by v důsledku útoku došlo ke zranění, takže jen to polití. Zranění nezpůsobila ani železná tyč, kterou útočník stihl hodit do davu politicky jinak přesvědčených před tím, než byl zpacifikován policií. Ne, že by to byla nevinná kratochvíle, ale čtyři roky natvrdo, stejně jako za zabití? Ovšem může si za to sám, vybral si špatný cíl i zbraň. Kdyby házel vejci po socanech, byl by z obliga. Namísto popotahování po soudech by měl medailonek v místním tisku na oslavu odvahy, s níž příkladně vyjádřil svůj občanský postoj. Jak jsme se totiž mohli přesvědčit loni, některé činy spáchané proti jiné osobě kvůli politickému přesvědčení jsou tzv. privilegované.

Jak se dnes ukázalo, tak obvinění občanských iniciativ, že rekonstrukce Karlova mostu je totálně zfušovaná a spíše než o opravu se jedná o popravu, nestojí na vodě. Plzeňský kraj, který s Prahou vedl správní řízení, aby ta nerozhodovala sama o sobě, jí uložil pokutu 3,25 miliónu za „znehodnocení kulturní památky." Zato se jako nemístná (ovšem pro jistý druh lidí příznační) ukázala arogance, s jakou šéf pražských památkářů Kněžínek, známý svojí vstřícností k investorům, jakákoliv pochybení odmítal a všechna podezření bagatelizoval. Schválně, jestli i tentokrát uslyšíme z úst primátor Béma rozhodné: „Budu první, kdo bude trvat na tvrdém potrestání každého, komu se nějaká selhání prokážou," kterým se včera distancoval od zatčeného vedoucího odboru dopravních přestupků Bernata. Vsadím boty, že ani tentokrát pan primátor žádnou personální odpovědnost nevyvodí, a osobní už vůbec ne. Celý pražský magistrát je totiž jeden velký kamarádšoft, jehož živobytím je korupce.

ČSSD je zprava vyčítáno kde co, mezi jiným i investiční pobídky, že prý deformují trh a jsou to stejně jen vyhozené peníze. Ovšem podle studie konzultační firmy Deloitte (vždycky jsem si myslel, že to jsou kapitalisté jak řemen, ale asi to také budou komunisté) investiční pobídky Česku vydělaly 230 miliard korun: „Investiční pobídky vydělaly Česku od roku 1998, kdy byly zavedeny, celkem 230 miliard korun a vytvořily 308 000 nových pracovních míst. Stát tuzemským a zahraničním investorům poskytl podporu 30,068 miliardy (...) Každá jedna koruna poskytnutá jako investiční pobídka se tak do státního rozpočtu vrátila víc než 8,5násobně.“ A včil mudruj, modrověrný ogare.

Pokračování...

Pokračování...

Netroufám si odhadnout, zda to byl záměr, či dar z nebes, ale na každý pád pseudokauza Topolánkova hloupého žvástání při fotosession pro obskurní magazínek 4% menšiny totálně přehlušila kauzy skutečné a mnohem závažnější, jako je například potvrzení toho, že místopředseda ODS a kdysi ministra vnitra Ivan „Íčko" Langr vědomě pracoval pro organizovaný zločin. Jenže místo Langra a provázání špiček ODS na mafii všichni řeší Topolánka, a to se ještě točí na jeho otření se o premiéra Fišera, protože hrubé urážky voličů ČSSD jsou zřejmě pro naši elitu salonfähig.

Jediný, kdo se o kauze Langra letmo zmínil, byl v on-line rozhovoru předseda poslaneckého klubu ODS Tluchoř, a to ještě jenom proto, aby Langra hájil a poslanecký výslech policisty Tichého označil za spiknutí ČSSD (na což plynule navázal obligátním strašením komunisty).

Je to opravdu náhoda, že se vede vzrušená debata o hovně, zatímco skutečný průser tiše upadá v zapomnění? Zase až takoví amatéři ve volebním štábu ODS nejsou, aby neuměli pracovat s médii a nevěděli, jaké soustíčko jim předhodit, když potřebují odvést pozornost.

Pokračování...

Zatímco stále více zemí světa přijímá restriktivní opatření proti kuřákům, zejména holdují-li svému nechutnému zlozvyku na veřejnosti, a to včetně zemí, jako je například Turecko, Česká republika jde směrem zcela opačným a rozhodla se ještě více okleštit již tak bezzubé protikuřácké zákony, takže kuřáci si na otevřených zastávkách budou moci opět klidně zapálit. Přitom vynutitelné a vynucované zákazy kouření jsou jediný způsob, jak chránit práva a svobody nekuřáků. Vždyť jeden kuřák snadno přinutí kouřit tucet nekuřáků. Kouření na veřejnosti je svým způsobem znásilnění veřejného prostoru, je to akt agrese. Spoléhat na dohodu mezi kuřáky a nekuřáky, že se nebude kouřit tam, kde si to přítomní nepřejí, je naivní, protože již tím, že si zapálí, se kuřák zřetelně deklaruje jako agresor. Jakákoliv žádost o típnutí cigarety hrozí konfliktem mezi žadatelem a dýmajícím útočníkem. Žádat kuřáka, aby přestal kouřit, je podobné, jako žádat lupiče, aby schoval nůž a přestal požadovat peněženku. Český stát tak opět triumfálně rezignuje na ochranu oběti před útočníky a vysílá opakovaný signál násilí je právo.

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Slova předáka dopravních odborů Jaromíra Duška o tom, že České dráhy ovládají „teplí bratři" komentuje kde kdo (např.  České přihřáté dráhy,  Tužka pana Duška, Potrefení homofobové...,  spravedlivě rozhořčené kazatele-karatele ani nepočítám), ale nikdo z komentátorů si zatím nevšiml, že to od Duška nebyl „homofobní útok", ale umělecká performance ne stylu Davida Černého, či skupiny Ztohoven, kterou Dušek zkouší meze únosnosti politické korektnosti a mediální konformity. Unylé krajinky a sličné děvy, byť sebevíce odhalené, dnes již netáhnou. Dnešní umění je uměním akce a provokace. Dušek zaprovokoval velmi dobře – stručně a přesně, jako když práskne. Za svoji opovážlivost bude Dušek samozřejmě po zásluze potrestán, my se ale zatím můžeme bavit tím, jak si mediální fronta neví rady s výrokem, který nezapadá do bezpečně vyjetých kolejí. Hádám, že to všechno skončí rituální popravou posla špatných zpráv, drzého žvanila Duška.

Pokračování...

Jak všichni dobří lidé vědí, není mírovatějšího míru, než je severoatlantický siegfried. A protože pravda, láska, svoboda a demokracie jsou křehké květinky, musí je chránit drsní a tvrdí rytíři. Jako třeba ti polští, o nichž se lze v oslavném článku na polskou armádu, nerozborně jednotou s NATO, dočíst: „V rámci co možná největší efektivity začala před časem polská armáda testovat DNA svých profesionálů, podobně jako v Británii nebo USA. Analýzu každého vojáka z bojových jednotek chce velení využít hned v několika směrech. Díky analýze mohou například lékaři rychleji pomoci vojákovi, který v boji utrpěl zranění a potřebuje transplantaci. Od zkoumání genetického kódu svých vojáků si armáda slibuje, že bude moci rozumně vydávat peníze na jejich výcvik. Testy totiž ukáží, že by voják mohl mít v budoucnu třeba zdravotní problémy. Do specializovaných jednotek tak bude možné zase vybírat jen ty nejlepší adepty. Z genů lze vyčíst i to, nakolik je adept odolný například vůči stresu." Už chybí jenom plemenitba se stejně ušlechtilými samičkami a nový, ještě lepší nadčlověk je tu, aby ohněm mečem šířil pravdu a lásku. Uspořádání společnosti na bázi techniky – ať již genetické, finanční či informační – pomalu ale jistě klepe na dveře. Snad ani příliš nepřekvapí, že to začíná od armády.

Pokračování...

Někdy jsou fakta tak výmluvná, že ani nepotřebují komentáře. Tak jako v právě se rozvíjející kauze nákupu obrněných transportů pro Armádu ČR (to je ale náhodička, takhle před volbami). Potom stačí jenom citovat, například z článku Proč Česko koupilo pandury tak draze? Vojáci ani politici neumějí odpovědět:  „Česká armáda si pořídila "mercedesy" mezi obrněnými transportéry (...) Proč to všechno potřebujeme, když si vojsko srovnatelně velkého státu NATO (Portugalsko, pozn. red.) vystačí s třikrát levnějším obrněncem? (...) Historie zakázky sahá až do roku 2003, tedy do doby sociálnědemokratických vlád. Jednání vyvrcholila kontraktem podepsaným v roce 2006 ministrem Karlem Kühnlem právě na 199 pandurů za 20 miliard. K nim ještě náležela opce na dalších 35 pandurů za tři miliardy. (...) V roce 2007 vláda Mirka Topolánka od zakázky odstoupila, ale pak sama dala Steyru druhou šanci a koupila právě oněch 107 kusů za 14 miliard korun.  Topolánek v té souvislosti v pátek ve svém stanovisku napsal: ‚Ušetřili jsme šest miliard korun. Zabránili jsme podezřelé zakázce a arbitráži.‘ Šest miliard se sice celkově ušetřilo, ale jeden kus ‚ódéesáckého‘ panduru vyjde o třicet milionů dráž než původního ‚sociálnědemokratického‘ obrněnce."

Nezvykle bez servítků popsal pracovní metody bankstrů článek na Aktuálně.cz Angažmá Wall Streetu v Řecku, banky chtěly ukrýt dluhy: „Američtí bankéři, jejichž počínání způsobilo počátek celosvětové hospodářské krize, čelí další kritické situaci. Bankéři několika amerických bank totiž měli pomáhat řecké vládě krýt skutečnou výši jeho veřejného dluhu. (...) Řecko tak mělo podle deníku získat díky speciálním účetním operacím peníze bez toho, že by v účetnictví země vznikl dluh. (...) Výměnou za tyto půjčky či odklad splatnosti měli bankéři od Řecka požadovat například práva na budoucí příjmy státu z hazardu nebo z letištních poplatků." Zatím totiž vždy platilo, že co banky činí, dobře a zájmu obecného blaha činí a když už noviny kritizují, tak oběti krize, a nikoliv její původce. Je to první vlaštovka změny kurzu, nebo nedopatření?

Pokračování...

To jsou ale věci! Stát chtěl koupit 20 milionů vakcín. Přehnanou objednávku zarazil Fischer. Současnému panu premiérovi to slouží ke cti, vypovídá to však spíše o tom minulém, kterého se tato zpráva týká především, kterému by to ke cti v žádném případě nesloužilo, kdyby ještě nějakou měl. To bylo tak: „Nákup až dvaceti milionů vakcín schválila vláda Mirka Topolánka. Bylo to krátce předtím, než kabinet padl a vládu převzal Fischer." Opravdu si ještě někdo myslí, že svržení Topolánkovy vlády byla chyba, i když to bylo v době předsednictví? Prasečí chřipka je už tak skvělý vynález, ale nebyl by to inovátor rozkrádání státu Topolánek, aby ji nedokázal vylepšit. Pokud mne paměť neklame, tak s tak smělým poměrem vakcín na počet obyvatel nepřišli nikde na světě.

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Když se kdysi snažili soudruzi odstrašit své spoluobčany od restaurace kapitalismus (v čemž, jak se může každý snadno přesvědčit, příliš neuspěli), dokazovali perverzi a amorálnost kapitalismu mimo jiné na preferenci zisku před člověkem, kdy obchodník neprodané zásoby raději zničí, než aby je přenechal chudým a potřebným, když už za ně stejně nic mít nebude, protože si kazil ceny. Tehdy sloužilo za příklad pálení obilí v Holandsku versus hladomory v Africe.  A dnes? Newyorský obchod H&M rozstříhal a vyhodil neprodané oděvy; měl je dát bezdomovcům: „jedna newyorská studentka objevila pytle rozstříhaných neprodaných oděvů. Zatímco se bezdomovci v newyorských mrazech nemají do čeho obléknou.(...) Rozstříhané oděvy byly uprostřed mrazivé noci v pytlích ani ne dvacet metrů od místa, kde na kartonových krabicích spal bezdomovec"  Bezdomovci, kterých je nyní v New Yorku prý přibližně 39 000, ať klidně zmrznou, hlavně když systém nebude zpochybněn a nikdo, kdo se nezasloužil a nevydělává, nedostane nic zadarmo.

Pokračování...

Pokračování...

Gruzínský prezident Michail Saakašvili, chráněnec a spojenec Západu (protože nepřítel vyvoleného dědičného nepřítele Ruska) se stále více vybarvuje jako typický středoasijský despota. Nedosti na tom, že nechal strhnout památník obětem Druhé světové války (i když možná více než pomník samotný vadil jeho autor, prezidentův kritik), tato operace byla provedena s takovým nasazením, že odlétající kusy památníku zabily matku s dcerkou žijící nedaleko. Za to zřejmě gruzínský prezident přímo nemůže, i když přespříliš silný výbuch byl velmi pravděpodobně důsledkem snahy se mu zalíbit, ovšem jeho další pokyny jsou ukázkové: pozůstalým vyplatit odškodné a šéfa demoliční firmy zatknout. O ničem z toho by přece v „normální demokracii" neměl rozhodovat prezident, ale státní aparát a příslušné orgány. Spojenci Západu nebývají tak úplně kompatibilní s jeho lidskoprávní a demokratizační rétorikou, není-liž pravda?

Ke svému velkému překvapení jsem se z plakátů v metru dozvěděl, že Knižní klub opět vydal trilogii Nikolaje Nosova o Neználkovi. Což o to, Neználka jsem měl jako malý chlapec rád. Jenže zatímco Neználkovy příhody jsou jen nevinná pohádka o maličkých lidičkách, Neználek ve Slunečním městě a především Neználek na Měsíci jsou zřetelné alegorie socialismu a kapitalismu, které měly děti sice nenásilně, ale přesto cíleně vychovávat ve správném nazírání na svět a uspořádání lidské společnosti. Tak zřetelné, že jsem to poznal i ve svých deseti letech (nebo kolik mi bylo, když jsem to četl). A tak mne poněkud překvapuje, že jsou tyto jinak celkem zdařilé knihy pro děti vydávány právě nyní v časech odkouzlování kapitalismu a zostřeného boje proti chiméře komunismu. Ale třeba jen plánovači z Knižního klubu nejsou tak uvědomělí, jako jejich novinářští kolegové, a neposuzují vše prizmatem ideologie.

Věříme v demokracii, věříme ve svobodu – a ve svobodu vždy větší a větší. Proto s nelíčenou radostí vítáme další krok směrem ke konečnému a naprostému osvobození člověka, krok ke svobodě vždy větší a větši: banány mohou zlevnit, EU se dohodla na snížení cla. Jak totiž vědí všichni, kteří bedlivě naslouchají hrdinům, jimž bylo trpěti pod knutou socialistů-realistů, láce a dostupnost banánů jest nejspolehlivějším indikátorem míry svobody.

Nemám sice pro víru náboženskou ani smysl, ani pochopení, ale zůstává-li soukromou záležitost jednotlivce, mám pro ni pochopení stejně, jako pro jakoukoliv jinou neřest. Moje tolerance však končí v okamžiku, kdy se náboženské postoje jednotlivce stanou veřejnou záležitostí, tím spíše, je-li tím, kdo dává svoji víru ostentativně najevo – předseda vlády. Trdlování Fischera s jarmulkou totiž jenom neslušené a bezohledné vůči občanům jiných vyznání – o těch bez vyznání nemluvě! – ale dokonce zpochybňuje sekulární podstatu České republiky. Ale aby nedošlo k mýlce: stejně nelibě bych nesl, kdyby premiér na kolenou v kostele baštil oplatky, nebo kdyby pravidelně přerušoval zasedání vlády, aby čelem k Mekce vystrkoval zadek na boha.

Pokračování...

„Množství Američanů i ze vzdělaných tříd pokládá Čechy za totožné s Maďary, aneb docela s Cikány." (věhlasný americký antropolog českého původu Aleš Hrdlička roku 1903 v dopise svému českému kolegovi J. Matiegkovi)

Jestliže „politika je pokračování obchodu jinými prostředky" a „válka je pokračováním politiky jinými prostředky," potom logicky „válka je pokračování obchodu jinými prostředky."

Následující screenshot jsem pořídil ze svojí RSS čtečky. Všimněte si, jak se vyvíjelo ponětí Novinek.cz o tom, co se vlastně stalo. Zdůrazňuji, že se jedná o jednu a tutéž událost.

Jsem sám, kdo si myslí, že snaha o to být první, kdo příslušnou zprávu přinese, by měla mít své meze a rychlost zveřejnění by neměla mít přednost před přesností a správnosti? V tomto případě o prkotinu, ale co až půjde o něco vážného? Jestli například k havárii v Temelíně došlo, nebo naopak nedošlo, je sakra velký rozdíl.

Když jsem se poprvé dočetl, že Obama a Medveděv možná podepíší dohodu o odzbrojování v Praze, tak mi zatrnulo. To bude zase stát peněz, kterých se nám nedostává, to bude zase cirkus, to bude zase omezení pro běžné občany a bezpečnostní šikany... a těch keců o tom, jaká je to pro nás čest, přímo vyznamenání... no hanba mluvit. Naštěstí to asi nebude tak žhavé, žádná smlouva o jaderném odzbrojení momentálně neplatí a kdo ví, zda je vůbec zájem na tom, aby byla uzavřena nová. Ale i jestli je – a já doufám, že ano – zítra to nebude a osobně si myslím, že jestli se podepíše při Obamově návštěvě Evropy, tak to bude v norském Oslo, ostatně ani ministr zahraničí Kohout si nemyslí, že by se oba potentáti harcovali až do Prahy jenom proto, aby se tady nechali vyfotit s perem v ruce.

Co mne však dorazilo úplně byla zpráva, že Obama v Praze údajně oznámí dostavbu Temelína s Rusy. Prý by to bylo symbolické, celý svět by tak viděl, že USA a Rusko spolupracují nejenom na jaderném odzbrojení, ale i na civilním využití jaderné energie. Dojemné. Jenže se to dá také chápat také tak – a protože jde o byznys, viděl bych to jako pravděpodobnější variantu – že si to u nás pěkně obšancovali, dohodli se o nás bez nás a posichrovali si, že nebudeme mít jinou možnost, než nakupovat u nich. Jistě, konkurence je hezká věc, ale mnohem lepší je smluvit se a oškubat kavku společně.

Když jsem včera večer četl, že BIS překazilo útok na Rádio Svobodná Evropa, ihned jsem zbystřil. To není samo sebou, aby tajná služba informovala o svých operacích, většinou i to je součástí nějaké operace. Uvažoval jsem a) o „palebné přípravě" před dalším posilováním šmírování a špiclování pod záminkou bezpečnosti, b) propagaci ve smyslu už jsme skutečná demokracie, už patříme mezi velké kluky, už na nás útočí, je třeba vytrvat a semknout se za vládou, nebo c) prosté obhájení smyslu vlastní existence. Říká se, že ráno je opět moudřejší večera. V tomto případě to platí stoprocentně: Špioni z BIS musí šetřit. Přijdou o 56 milionů. „C" je správně. Nebo snad někoho napadá jednodušší vysvětlení?

Pokračování...

ČSSD a lidovci se předhanějí v regulaci hazardu. Kéž by to nebylo jen obligátní předvolení prsení se, které vydrží přesně týden po volbách pak hned skutek opět uteče. Hracími automaty generované gamblerství, které nejvíce zasahuje ty nejslabší a nejzranitelnější (kecy o osobní odpovědnosti gamblerů jsou jen alibistické výmluvy, které mají přenést odpovědnost z viníků na oběti), má devastující dopady nejenom na gamblery a jejich rodiny, ale i na celé lokální komunity. Provozování heren je parazitizmus, je to, podobně jako institut exekutorů, státem privilegované lupičství. Snažte se, páni poslanci. Máte hodně co napravovat.

Nemám teď na mysli „jasnozřivost" firmy Baxter, s jejíž vakcínou jde prasečí chřipka obdivuhodně dohromady, ani podezřelé okolnosti okolo vakcín pro Českou republiku, ale nejnovější reklamní počinek „společensky zodpovědné organizace" (tak si sama říká) Lidl, která nelenila a vmetla do schránek svých úžasných zákazníků leták „Bojujeme proti chřipce!" nabízející marketingový mix hygienické osvěty, propagace očkování a nabídky vlastního zboží, které spotřebiteli umožní vést kvalitní profylaktický způsob života. Takže kdo  se bojíte prasečí chřipky, čile do Lidlu a nakupovat roušky, mýdla a čerstvé ovoce a zeleninu. Nakupujte bez obav, prodavači jsou dobrovolně a bezplatně očkováni. Nemyslíte, že si Lidl ten obskurní titul „Obchodník roku" zaslouží? Ani ne tak za kvalitu svých služeb, jako spíše za bezskrupulnost, s jakou se svým kšeftem chce přiživit i na tak závažné věci, jakou je strach vyvolávají pandemie.

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Vyznamenaní velitelé z Afghánistánu nosili nacistické symboly. To je fakt, který nikdo nepopírá (i když jejich nadřízení jim nakázali inkriminované potahy přileb spálit a zničit i případné fotografie), a je celkem jedno, zda to udělali záměrně, nebo se jim ty obrázky prostě zalíbily, aniž by oni věděli, o jaké symboly se jedná. Mnohem zajímavější je údiv novináři konzultovaného experta M. Mazela: „Erby SS na jejich přilbách svědčí o naprosto zvráceném pohledu na svět elitních vojáků armády NATO."  V jakých iluzí o elitních vojácích NATO a o jejich misi v Afghánistánu to pan expert žije? Symboly SS na přilbách vojáků nejsou s působením NATO v Afghánistánu, jeho příčinami i způsobem, v žádném radikálním sporu. Svět vojáků žijících v bojové zóně je svým způsobem perverzní a je pokrytecké po nich chtít, aby dodržovali etické standardy zázemí, když po nich zároveň chceme, aby je byli schopni a ochotni kdykoliv na rozkaz porušit, protože právě to z nich dělá vojáky. Černému řádu lze vytýkat mnohé, ale nedostatek vojenských ctností mezi to nepatří. Nechci událost bagatelizovat, ale ani ji nechci přeceňovat a falešně se nad ní pohoršovat. Na to, jak se budou vojáci v Afghánistánu chovat, jsme měli myslet dříve, než jsme je tam poslali.

První, co se mi po přečtení zprávy ČR s USA a Izraelem hlasovala proti rezoluci OSN o zločinech v Gaze vybavilo, byly verše Daniela Landy: „Ze lva se stal pejsek, na řetězu/slintá, čeká na odměnu od vítězů."  Poslušný nástroj USA a Izraele (těžko říct, kdo v tomto tandemu udává tón), pyšný na svoji služebnost, taková je současná ČR, která tyto dva výtečníky podporuje vždy a za všech okolností. Ochotně jsme přispěli k upevnění privilegovaného postavení Izraele, které nemůže vést k ničemu dobrému ani pro Izrael, ani pro ostatní státy a národy Blízkého Východu, a tím pádem ano pro nás. Paradigma „Izrael nemůže chybovat, protože jeho práva jsou o řád silnější než práva ostatních" by mělo být podrobeno kritice, stal se však pravý opak. A pokud nemusí žádná pravidla respektovat jeden, nemusí je respektovat nikdo.

Ještě ani pořádně neoschl inkoust na „ratifikačním instrumentu", jak se prý říká tomu papíru, co Klaus včera podepsal, a na Hradě se již začíná spekulovat o tom, že by bylo nejlépe z EU vystoupit. A je klid, jako by to byla jen podivínská libůstka „toho, který nepochází z opice" (tj. rádce Hájka). To když se po vstupu do NATO myslím že Kavan zeptal, zda je možno z něj též vystoupit, to bylo čoro-moro, to byl hned oheň na střeše, jak si to mohl dovolit, takhle nás zdiskreditovat  „nesmyslnou, provokativní otázku, která mohla zhoršit mínění Západu o ČR." Prostě když dva dělají totéž, není to totéž, záleží na tom, jaký metr se na ně vezme.

Pokračování...

Útok na Topolánka si nikdo neobjednal, shledala policie. Špatně, takhle to nemělo dopadnout. Útok si přece objednal Paroubek. Říkali do modří hoši z ODS, a ti nikdy nelžou. Copak u policie neznají dvě základní pravidla? Pravidlo č.1: za všechno může Paroubek. Pravidlo č.2:  nemůže-li za to Paroubek, platí pravidlo č.1. Nicméně myslím, že Langer nám to vysvětlí. Očekávám mobilizující projev v tom smyslu, že tento výsledek nařídil Pecina a že ODS to důsledně vyšetří a viníky po zásluze potrestá, ledva vyhraje volby.  Že by se ČSSD a jejímu předsedovi za obvinění z osnování útoku na předsedu ODS někdo omluvil, neočekávám.

Když jsem se poprvé dočetl, že „týdeník má rozhovor," mávl jsem nad tím rukou s tím, že se jedná o zatoulaný anglicismus, pro který se nestřílí. Jenže pak jsem to četl podruhé a potřetí a po bůh ví kolikáté a to už mne zarazilo. Copak týdeník má rozhovor? To je česky? Nemělo by být správně týdeník nabízí, nebo týdeník přináší, nebo týdeník obsahuje? Případně v týdeníku lze najít, či v týdeník si lze přečíst? To má se mi nějak nezdá, nesedí mi to, nezní mi to, nelíbí se mi to. Jsem divný já, nebo redaktor, kterému je jedno, jak mluví, a jazyk – svůj pracovní nástroj! – odbývá, fláká, chová se k němu lemplovsky, jako k cizímu?

Pokračování...

Pokračování...

Dlouhá léta jsem jezdil kolem sídla BIS v Praze. Bývalo obehnáno naprosto běžným plotem typu „aby neutekl pes", trochou ostnatého drátu a střeženo kamerami. Včera – to jsem jel kolem po delší době – jsem zjistil, že drátěný plot nahradila dva metry vysoká betonová zeď, nastavený půlmetrovou „signálkou". Co to značí? Že svoboda a demokracie již pevně zapustila v naší zemi kořeny a stala se natolik samozřejmou, že je možno chránit veřejnost před tajnou policií zdí. Nebo že by byla posilována a před veřejností chráněna tajná policie, aby mohla lépe, bez hněvu a zaujatosti, chladně a nezúčastněně, chránit systém před občanem?

Pokračování...

Pokračování...

Mezi stěžejní argumenty lidí a skupin prosazujících zatlačování islámu a netoleranci vůči muslimům je uplatňování práva šaría v muslimských zemích, tedy práva pramenícího v Koránu, a nikoliv v „občanské smlouvě". Jako většina toho, co Západ dělá a čím se „prsí" jako důkazem své kulturní a civilizační nadřazenosti, je to pokrytectví. Pokud totiž porota v Texasu vynesla trest smrti na základě textů z bible, není to nic jiného než uplatnění stejného principu, křesťanská varianta islámského práva šaría. (viz též US authorities urged to overturn death sentence after jury consulted Bible).

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Když letos v dubnu přiletěl na státní návštěvu americký prezident a do pražských ulic vtrhl „cirkus Obama", myslel jsem, že mediální „hype" a celonárodní třeštění doprovázené policejními manévry zvíci výjimečného stavu, dosáhly svého vrcholu. Chyba lávky! Návštěva papeže Benedikta XVI. celý „cirkus Obama" hravě strčila do kapsy. Alespoň v mediální surrealitě. Přímé přenosy, sledování na každém kroku, dojemné reportáže s prostými lidmi, zas a znova podsouvaná interpretace papeže jako morální autority... a v Brně uzavřená D1, proměněná na parkoviště pro poutníky a čumily. Očekává se sto tisíc návštěvníků, což má být zřejmě důkaz oné zmiňované „morální autority." Nechci být zlý, ale troufnu si tvrdit, že kdyby lístky na Madonu byly také zadarmo, tak na ni přišlo těch sto tisíc také, a možná i dvě stě padesát. A ještě jedna rouhavá: kdyby přijel na návštěvu ČR řekněme nejvyšší bagdádský muftí, také by byla celá republika vzhůru nohama?

V sobotu 26. září přijede na služebku do České republiky římský oberkurát Blažej a v pondělí 28. pak bude mít megatalkshow ve Staré Boleslavi. Aby se měli jeho fanoušci na místo jak dopravit, vypraví pro ně Dopravní podnik hl.m. Prahy a.s. dvě speciální linky, které budou jezdit v intervalech 3, respektive 4 minuty, a cestující budou přepravovat zdarma. A já se ptám: kdo to zaplatí? Zaručeně to budou náklady, které by ani 30 stříbrných nepokrylo. Tak kdo je uhradí? Vatikán? Česká biskupská konference? Sv. Petr? Nebo že by to nakonec byly zase veřejné rozpočty? V době, kdy se s odůvodněním, že sekera je v rozpočtu zaťata až na kost a ještě o kousek dál, vyhlašují úsporná opatření a se má šetřit na všem a na všech, a zejména na těch nejpotřebnějších, se najednou najdou statisíce, či dokonce milióny na pořádání megalomanské párty pro pár zbylých fanoušků kapely, která už dávno opustila přední místa hitparád? V tom bude určitě nějaká čertovina.

Pokračování...

Kdo četl mé předchozí komentáře k poslednímu vývoji kolem předčasných voleb (zde a zde), toho jistě nepřekvapí, že rozhodnutí ÚS o zrušení „ústavního" zákona o zkrácení volebního období, na jehož základně byly předčasné volby vyhlášeny (nález), a tedy de facto zrušení těchto voleb, kvituji s povděkem.

Těší mě, že konečně někdo naší politické reprezentaci připomenul, že politici nejsou suverény, ale pouze šafáři, že si nemohou měnit pravidla hry za pochodu libovolně tak, jak jim to zrovna vyhovuje, ale že i oni musejí respektovat jistá základní pravidla, a že ústava není cár papíru, se kterým si vytřou a pak ho spláchnou, protože ústavním se zákon nestane tím, že to o něm někdo prohlásí, nebo že pro něj hlasuje ústavní většina, ale že k tomu navíc musí být ústavní ve své podstatě.

Máme tak nyní možnost zblízka studovat politickou (ne)kulturu u nás: okázalé pohrdání soudem, výhružky na adresu soudu, předhánění se v hledání děr v paragrafech a kreativním výkladu ústavy a spřádání plánů na potrestání neposlušného soudu.

Na zámku, jako v podzámčí: spravedlivé je pouze takové rozhodnutí, které mi hraje do karet, cokoliv jiného je nebezpečná soudcokracie.

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Jiří Paroubek si údajně opět pustil hubu na špacír a řekl prý něco takového: „Není vhodné zaměstnávat lidi z jiných kultur, už tu pak zůstanou. Naučí se jazyk, mají děti a je z toho etnický problém." (zdroj) I když sám tvrdí, že nic takového neřekl a že jsou to jen pomluvy, zrovna u něj si dovedu představit, že něco na ten způsob z něj vyklouznout mohlo. Ale nejde teď o to, jak politicky (ne)korektní a věcně (ne)správný takový výrok je, ale o to, že mu jej – a s ním celé ČSSD a vůbec všemu, co není jásavě modré – omlátí naše angažovaná mínkotvorná média o hlavu. A zase půjdou body dolů. Proč to dělá? Už je přece v politice dost dlouho na to, aby věděl, jaká reakce bude následovat. Tak proč zbytečně nahrává pravici? Nebije pod jeho okázale oranžovou kůží v jádru modré srdce? Aby nakonec opravdu nebyl nejlepší předseda ČSSD, jakého kdy ODS měla. Protože to vážně není dvakrát šikovné, mluvit takhle před volbami. Nebo že bych chtěl přebrat nápadníky Dělnické straně? To snad ne!

Pokračování...

Aktuální dopis proamerických aktivistů prezidentu Obamovi, na kterém ještě ani pořádně nezaschl inkoust, opět připomněl jednoho ze svých signatářů, bývalého prezidenta Václava Havla, který se proslavil newspeakovým skvostem „humanitární bombardování" (i když na něj prý nemá patent, údajně tento obrat použili již nacisté ve 30. letech 20. století).

A mne v této souvislosti napadlo: jak dlouho asi ještě bude trvat, než některý z géniů humanismu a proroků svobody a demokracie přijde se přízněným oxymóronem „humanitární genocida"?

Pokud vím, ještě nikdo toto pojmenování nepoužil, takže se hlásím o prvenství. Proto, až budete někdy v budoucnu číst o tom, že demokratické síly byly nuceny na ochranu práva a svobody uskutečnit „humanitární genocidu", nezapomeňte, že já jsem byl první, já jsem tuto jako guma ohebnou frázi vymyslel. Alespoň si to myslím.

Jako by nebylo dost na radaru a snahách některých „jasnozřivých" zajistit pro Českou republiku pochybné privilegium být zničena v cizí válce za cizí zájmy, přichází další přímý útoky na české národní zájmy, zatím naštěstí jen ve fázi ideové přípravy: Vznikne-li palestinský stát, chce být Izrael v NATO.  Vzhledem podpoře, jíž se Izrael v USA (což se v podstatě rovná v NATO) i u západních elit těší, to však jsou plány zcela reálné. Bohužel. Bezohledný, panovačný a rozpínavý Izrael by nás totiž zcela jistě dříve či později zatáhl i s celým NATO do nějaké opravdu ošklivé války, třeba zrovna v Íránu. A to rozhodně není v českém národním zájmu, protože to není v ničím zájmu, leda snad vyjma hrstky velkých kapitálových vlastníků. Úplně stačí kompromitující stafáž v Afghánistánu.

Proč jsme vlastně strkali krk do chomoutu vojenského paktu, který pozbyl svůj raison d'etre a teď si hledá nový ve zpupných výbojích, aby o svůj raison d'etre nepřišli ještě činovníci, lobbyisti a zbrojaři?

Jak jsem již psal včera v článku Recykláti útočí, na hesle „Tradice – Odpovědnost – Prosperita" nové strany pro staré tváře TOP 09 je zajímavé především to, k jaké tradici se hlásí, ke komu cítí odpovědnost a pro koho chtějí prosperitu. Nuže, zde je klíč:

• Tradice Tunelářství
• Odpovědnost Oligarchii
• Prosperita Panstva

Lapidárně vystihl podstatu současného zemědělství – a vlastně celé ekonomiky – starosta obce Němčovice na Rokycansku, když popisoval praktiky místní zemědělské společnosti a k erozi vedoucí způsob, jakým nakládají s půdou, který vede k opakovaným záplavám a náplavám bahna do obce, když řekl: „Oni nehospodaří, oni podnikají."

Pokračování...

Pokračování...

V armádě zavládla panika kvůli propouštění, bude zrušeno až pět tisíc míst, a i když se odečtou nenaplněná tabulková místa, bude do konce roku tři tisíce vojáků a civilních zaměstnanců ministerstva obrany bez práce. To je tak, když se musí kupovat drahé hračky, to pak nezbývá na žold. A jestli tu postaví radar, tak se bude armáda stejně rušit úplně, protože kromě občasné výpomoci při okupaci cizích zemí nebude potřeba, rozhodně ne k obraně, protože tu zastane radar sám samojediný posvátný.

Ale o tom jsem mluvit nechtěl, mnohem více mne zaujalo něco jiného: „(...) v armádě je příliš velký počet důstojníků. Generálů je např. 33, plukovníků 274 a podplukovníků 963 (tedy jeden podplukovník na 23 podřízených)." V této souvislosti vznáším řečnickou otázku (protože pochybuji, že mi na ni někdo bude schopný odpovědět), proč prezident Klaus včera jmenoval 6 nových generálů?

V české armádě to ovšem není žádná novinka, již prezident Beneš za války hořce vtipkoval, že v projevech k českým vojákům v Británii užívá oslovení: „Páni generálové, páni důstojnici a ty, vojíne Picku."

Dnes se objevila zpráva, že banka zabavila obci postižené povodní darované peníze na splácení úvěru. Ani obec neinformovala, s nikým se nebavila, prostě vzala. Soucit, ohledy, shovívavost bohaté banky s postiženou obcí? Kam vám vede slepá vášeň – bankovní socialismus si banky rozvracet nedají.

Nepochybuji sice o tom, že z pohledu smluv je vše v pořádku (z pohledu smluv je téměř vždy vše v pořádku), z pohledu dárců je to však prachsprostá loupež – nedarovali přece peníze bance, ale postižené obci, aby pomohli lidem stiženým pohromou, nikoliv aby sanovali zisky banky.

A i když banka zřejmě – a nikoliv v poslední řadě z PR důvodů – peníze nakonec opět uvolní, stejně to stačí k tomu, abychom si uvědomili, jaká je podstata našeho společenského systému a jaké výdobytky nám nabízí.

Pokračování...

Nikdo ji neznal, nikdo o ní nikdy neslyšel, ale najednou je šťabajzny Andrey všude plno. Je na billboardech, je na zastávkách, je i na těch sloupích, co na nich prý bývají jména všech hloupých. Kde se vzala a co je zač? Správná odpověď je tak stručná, jak je to jen možné –  stačí jediné slovo. Vlastně jméno. Jančík. Patří do jeho stáje, je s ním jedna ruka a toto je odměna. I když kdo ví, třeba i to je služba. Pan Jančík v tom totiž umí chodit. Asi vzal Andreu s sebou na procházku.

Václav Klaus se tak snažil, aby na summitu EU-Rusko udělal dobrý dojem a dokázal, že jeho srdce bije svobodně a demokraticky, a způsobně, tak jak se sluší a patří, zcela v duchu doby prohlásil, že před Ruskem „je třeba se mít na pozoru." A ti oškliví, zlí a falešní překladatelé to přeložili jako že Rusku ke třeba „přikládat větší důležitost."

A ti, kteří způsobně, tak jak se sluší a patří, zcela v duchu doby, nemají rádi Rusko, teď nemají rádi ani Václava Klause. No je tohle nějaká spravedlnost?

Pokračování...

Když jsem dnes ráno vyšel před dům, míjel mne rozvážně jedoucí vůz rychlé záchranné služby ze systému rendez-vous. Jen rozsvícená světla a blikající majáky dávaly tušit, že je na cestě za pacientem. Řidič se pozorně rozhlížel po domech a bylo očividné, že hledá svůj cíl. Vůz dojel ještě o dva bloky dál a tam se zastavil. Chvilku postál, pak se otočil a už o něco rychleji se vracel. Pak ještě chvíli kroužil po okolí až jsem jej opět potkal, nesměle postávajícího před jedním domem. To už dojížděla i sanitka.

Pokud vůbec záchranáři dorazili správně k cíli, sebralo jim toto potulování se dobré dvě tři minuty, což není v případě takové zástavy rozhodně zanedbatelný čas.

Chápu, že volající mohl udat polohu nepřesně a zmatečně, co mi ale rozum nebere, proč řidič nezastaví, neotevře okénko a nezeptá se: „Kde bydlí ten a ten?" Nic by ho to nestálo, projížděl půl metru ode mne.

Pokračování...

V Praze se ruší přechody pro chodce. Důvod? „Příkaz Ministerstva dopravy, aby se dodržela vyhláška č. 30/2001 Sb. § 19. (...) Takto by měly být zrušeny všechny přechody pro chodce, které jsou přes tramvajovou trať a nejsou signalizované." (zdroj) Pominu nyní skutečnost, že je to faktická preference automobilismu před pěší dopravou, v jistých kruzích vyjádřená přesvědčením, že „socky na ulici nepatří a když nemají na auto, mají sedět doma a neobtěžovat ‚slušné a poctivě pracující občany‘". Mnohem více mne zajímá odpověď na prostou otázku: To musí ty přechody hned rušit? Naplnění vyhlášky by se přece dalo dosáhnout i tak, že přechody budou signalizací osazeny. To nikoho nenapadlo? A tím se dostávám zpět k „Pominu nyní skutečnost..."

Na kdejaký tunel a blbost ala olympiáda se peníze najdou vždy, a na zlepšení kvality života občanů pak logicky nezbývá. Prostě Praha je Praha, Praha je svá. Či spíše magistrát. Dobrý den, pane Béme, jak jste se dnes vyspal?

V souvislosti s tím, že „dne 5. května je na programu jednání Evropského parlamentu druhé čtení takzvaného «telekomunikačního balíčku»", sepsal Daniel Solis [>>], kandidát do EP za DSZ, Otevřený dopis českým poslancům EP k nadcházejícímu pokusu o diskriminaci internetu, ve kterém varuje: „Je důležité si uvědomit, že se od výsledku vašeho hlasování může odrazit další vývoj definice lidských práv a svobody informací v Evropě i ve světě. Existuje totiž veliká snaha dostat prostřednictvím tohoto zákona pod kontrolu svobodu výměny a toku informací a svobodu volného používání internetu. (...) Práva občanů Evropské unie jsou ve hře. Nedopusťme prosím, aby byla pošlapávána ve jménu finančních zájmů nadnárodních korporací. Nedopusťme, aby byla na poslední zásadní informační medium v Evropě uvalena cenzura a svévolná kontrola. Nechtějme podkopat princip dělby moci a přenechat rozhodnutí o regulaci internetu průmyslovým kartelům." (Bližší informace, například souvislost se zájmy „gramofonového průmyslu", osvětluje odkazovaný článek).

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Za pontifikátu G.W. Bushe se jméno jeho vicepresidenta D. Cheyneyho objevovalo v médiích velmi často. To bylo pořád Bush-Cheney, Cheyney-Bush, až nebylo jednomu jasné, kdo z těch dvou je hlava a kdo je krk, který s tou hlavou kroutí.

Ale po viceprezidentovi Baracka Obamy Joe Bidenovi jako by se zem slehla. Naposledy o sobě dal vědět při bezpečnosti konferenci v Mnichově, a od té doby je ticho po pěšině. Přitom Joe Biden není žádné neviňátko, žádné mouchy snězte si mě, takže určitě nesedí nečinně v zapadlém kamrlíku v Eisenhowerově paláci a nehraje s uklízečkami kuželky.

Copak asi dělá ten starý lišák? Jaké překvapení nám „světové četníci" z Bílého domu asi chystají?

Cituji ze zprávy Britská policie vymazala "teroristické" fotografie, které v Londýně pořídil rakouský turista: „Matzka, devětašedesátiletý televizní kameraman v penzi, který se zajímá o moderní architekturu, se dověděl od londýnské policie, že fotografovat cokoliv spojeného s veřejnou dopravou je ‚přísně zakázáno‘." Něco mi to připomíná, ale něco, co jsem osobně nezažil, vlastně jsem o tom jen četl – v Černých baronech.

Pokračování...

Tak prý knihkupectví Kanzelsberger na Můstku končí. Upřímně, už jsem četl i lepší zprávy. Nakupoval jsem tam nejraději a nejčastěji a nevím, kam budu chodit pro knihy teď. Špeluňky plné kuchařek od populárních postaviček mne asi uspokojí jen obtížně. (Neo)Luxor? Viewegha nečtu. Internet? Na něm si na knihu nešáhnu, jak mám potom poznat, co kupuji? Kniha, to přeci nejsou jen písmenka.

Pokračování...

Pokračování...

Pokračování...

Zpráva z tisku: V Británii hrozí za špatné třídění odpadu převýchova. A v ní stojí: „Britským domácnostem, které dávají do svých popelnic špatný druh odpadu, hrozí návštěva úředníků z místního úřadu. Ti jim vysvětlí, co dělají špatně, a naučí je třídit lépe, píše list Daily Mail. Úředníci využívají mikročipů instalovaných v popelnicích, které měří nejen objem vyhozeného odpadu, ale také vyhodnocují, zda je tam sklo, plasty nebo další věci, které by se měly recyklovat."

Je to opravdu náhoda, že Orwell umístil děj svého románu 1984 do Velké Británie? A nebo jen novináři „zbrojí" na Apríla?

Po Maďarsku prý koluje nová anekdota: "Vláda v rámci úsporných opatření zhasla už i světlo na konci tunelu." Až to dojde k nám, to bude tóčo, to si milovníci černého humoru přijdou na své. Bude to totiž zřejmě ten jediný způsob, jak si zachovat duševní rovnováhu.

Zeptat se „svobodného občana", či jiného „probuzeného" „majitele pravdy" (tedy uvědomělého voliče ODS), nebo dát na mínění prezentované masmédii, potom by se předseda ČSSD Jiří Paroubek dozajista jevil jako vtělený ďábel, démon v lidské podobě, ve kterém se koncentruje veškeré myslitelné zlo minulé, současné i to, které teprve přijde. Takový obraz je samozřejmě schematický a čistě účelový, jeho smyslem je odvést pozornost od chyb, neschopnosti a přehmatů těch, kteří ho vytvářejí, udržují a rozšiřují.

Existuje ale i jiný pohled, který Paroubka ani neoslavuje, ani neomlouvá, zato však velmi dobře vysvětluje jaký Paroubek je a proč jedná tak, jak jedná. Je to pohled Tomáše Kosty, který předložil v rozhovoru pro LN Pravý sociální demokrat? Ten je v hrobě (mimochodem, už samotný název o Paroubkovi – a nejenom o něm – mnohé naznačuje): „Lidi ho podceňují. Paroubek absolutně není intelektuál, on je manager v dobrém slova smyslu. A umí strhnout ty masy!"

Pokračování...

Pokračování...

Palestinci příměří nedodržují, Aškelon zasáhla raketa Grad – Opravdu Palestinci? Na obligátní otázku „cui bono" existuje i jiná, stejně dobrá, odpověď.

Dodávky zásob pro vojáky v Afghánistánu jsou přerušeny, radikálové zničili most – Jak je to možné? Jak je možné, že si americká či pákistánská armáda nechá zničit klíčovou přepravní trasu pod rukama? Jsou to určitě Američané, kdo má situaci pod kontrolou?

Pokračování...

Pokračování...

V novoročním projevu 1.1.2008 řekl prezident Václav Klaus: „(...) každý z nás vidíme a cítíme, dnes asi žijeme v nejlepším období naší země, v jakém jsme kdy žili." Toto své tvrzení ani neodvolal, ani nijak nerevidoval, realita České republiky se za ten rok, který nás od projevu dělí, nijak dramaticky nezměnila. Alespoň prozatím. Jak tedy vypadá nejlepší možné období naší země v praxi? Cituji z článku Jsme novodobí nevolníci, tvrdí skláři z Nového Boru: „«Lidé to berou jako strašný podraz a jsou naštvaní. Pracovali, aby sklárnu zachránili, a banky zisk, který tak vytvořili, z účtu najednou stáhly. Bylo to 28 milionů, což by na provoz a výplaty stačilo, » vysvětluje [odborový předkák, pozn. ed.] napjatou atmosféru v provozech. Novoborští skláři se tak podle něj stali novodobými nevolníky. «Do práce ze zákona musíme, ale nikdo nám to nemusí zaplatit,» konstatoval odborář s tím, že se díky mezeře v zákoně ocitli v pasti. «Pokud v lednu nedostanou mzdu, můžou dát výpověď až v polovině února. Podporu od státu tedy mohou dostat nejdříve v březnu,» vypočítává. «Přitom i když pracují zadarmo, do práce musí, jinak by je zaměstnavatel mohl žalovat například o náhradu ztrát, které mohli absencí způsobit.»"

Pokračování...

Pokračování...

Dolar má dobře našlápnuto na čistý bankovní komunismus – peníze zdarma, za úrok 0%. Jistě, že nebude pro každého, jen pro vyvolené, ale bude. Zbývá poslední malý krůček – 0,25%. Tolik činí aktuální úroková sazba FEDu po posledním snížení. Co bude dál? Přijde 0%? Nebo dokonce negativní úrok, finanční perpetuum mobile? Asi jsem měl dávat na přednáškách z ekonomie větší pozor, takhle mi nezbývá než zdvihat obočí a kroutit hlavou. Ekonomika vymknuta z kloubů šílí. Smůla je, že před ní není úniku, najde si nás všude. Moloch si žádá lidskou oběť a jeho kněží mu ji ochotně dají.

Pokračování...

Pokračování...

Známý finanční magnát a investor George Soros se odrodil své kapitalistické třídě, zapřel Volný Trh a vůbec se rouhá způsobem, který nemůže nechat pravé věřící na pochybách, že tento 99.nejbohatší muž planety je socialista, Antikrist a kryptokomunista. Zařadil se tím po bok dalšího zrádce civilizace – Baraca Obamy – a bude se spolu s ním smažit v pekle.

Poslyšte, co ten pes nevěřící řekl v jednom rozhovoru: „Existoval určitý druh ideologického výstřelku, konkrétně tržní fundamentalismus po dobu nějakých zhruba 25 let. A teď tenhle svět kolabuje... Tihle tržní fundamentalisté dělají tu samou chybu, jako dělal Marx. Víte, socialismus by byl býval fungoval velmi dobře, kdyby byli měli vládci na srdci skutečné zájmy lidí. Ale oni prosazovali své vlastní zájmy."

Řekl toho ještě mnohem více, ale více citovat nebudeme, abychom naše zbožné čtenáře nevystavovali nebezpečí, že se těmi kacířskými bludy nakazí.

Máme za sebou řádový den 28. října. Několik lidí bylo vyznamenáno za to samé rozvracení republiky, za které bylo před lety posláno do lágrů a kriminálů. Ostatně jak už to tak po změně režimu bývá. Dostalo se i na vojáky, kteří svým nasazením v zahraničí prokazují loajalitu, kterou je nový režim povinován novému velkému bratrovi. Ocenění vědců a umělců je záležitost vcelku běžná a apolitická v každém režimu. Jenom na dělníky, horníky a soustružníky se nedostalo, manuální práce již dávno není vizitkou cti, ale naopak stigmatem neúspěchu, který se do nové doby nehodí. Místo dělníků se dnes oslavují a dekorují podnikatelé – hrdinové kapitalistické práce. Ne, nezávidím jim, tak jako bych nikomu nezáviděl Řád práce. Chci jen upozornit na to, že lidé a obsahy se mění, ale formy a struktury zůstávají. Každá liška chválí svůj ocas a každý režim má své utvrzující rituály. Jenom kdyby se z nich chtěl vytratit ten nepatřičný etický rozměr dobré versus zlé, neboli naše dobré, protože naše, versus jejich zlé, protože jejich.

Překvapivá totální porážka ODS v krajských volbách je možná ještě horší, než se na první pohled zdá a než z komentářů vyplývá. V článku Trocha poznámek k říjnovým volbám  píše Milan Neubert: „České pravici se v uplynulém období podařilo s ohledem na dlouhodobou vizi modrých krajů převést na ně řadu kompetencí, které jsou nutné pro úspěšnou demontáž sociálního státu. Odpovědnost za další vývoj sociálního státu tak teď leží nečekanou měrou právě na vítězi krajských voleb, na ČSSD."

To znamená, že ODS ztratila nejenom moc a vliv na rozdělování veřejných peněz směrem ke spřáteleným soukromým firmám (v tomto směru se může docela dobře zahojit v rámci velkých koalic s ČSSD), ale především utrpěla zcela zásadní porážku ideovou. Nedokáže totiž realizovat demontáž sociálního státu a rozvíjet programy sociálního inženýrství.

Petr Skokan, kandidát na senátora za ODS:a liberecký hejtman, chce referendum k radaru: „Co se týká referenda o radaru, já bych byl pro to, aby se referendum o radaru udělalo." Jak se dalo čekat, okamžitě byl svými spolustraníky označen za blázna a jeho názor za scestný. Osobně očekávám ještě zdvihnuté obočí, ostré pokárání a dementi (nejdéle do oběda). Senátoři a poslanci za ODS jsou přeci známí tím, že vykonávají svůj mandát svobodně a v souladu se svým svědomím, což znamená, že se žádných okolností nemohou dostat do rozporu s generální linií strany.

Nebo že by to byl první náznak toho, že nerozborná jednota strany je ta tam? Jaké další tabu padne příště? Poplatky u lékaře? Rovná daň? Možná, že ODS nakonec není tak uniformní a monolitická, jak se jeví, pouze jí zatím její satrapové vládli železnou rukou.

Pokračování...

Trochu mi uniká, proč ČSSD pořádá ty zoufalé pokusy o svržení vlády, na jejichž konci se tak akorát blamuje a ztrácí body. Topolánkova vláda je sice nejhorší, jakou jsme kdy měli (snad s výjimkou Braniborů v Čechách), ale svých 101 poslanců drží pevně pod krkem a mnohem důležitější, než vyslovení nedůvěry vládě, by za současné situace bylo uspořádání předčasných voleb, protože přijímat zásadní rozhodnutí většinou jednoho (navíc z korupce podezřelého) hlasu je velmi mírně řečeno poněkud neslušné. A ovšem riskantní. Jenže proč by vláda neriskovala, když ví, že její prohranou sázku zaplatíme všichni?

Pokračování...

Pokračování...

Dnes jsem zběžně sledoval slavnostní zakončení (zahájení jsem neviděl vůbec) letních olympijských her v Číně. Bylo to velkolepé představení, ohromující a pompézní, byla to jednoznačná zpráva celému světu: Čína je zde, s Čínou se musí počítat. Byl to důkaz toho, že Čína je silná, bohatá, sebevědomá a schopná dosáhnout toho, co si zamane. Zrodila se velmoc a vyhlásila do celého světa: Chceme respekt a budeme ho mít. Kdo přijde v dobrém, ten se setká s vlídností. Kdo by však chtěl přijít ve zlém...

Snaha ODS vyvolat dojem, že není odpovědná za nic z toho, co se děje v České republice, v krajích a na radnicích, a zejména ne za to, co by mohli (či spíše zcela jistě budou) voliči hodnotit negativně, nabývá absurdních rozměrů. Cituji z dnešní zprávy Firma Bögl a Krýsl neměla na mostě ve Studénce vůbec pracovat na Novinky.cz: "Podle informací Práva Moravskoslezský kraj s velkou pravděpodobností smlouvu na rekonstrukci mostu společnosti Dopravní stavby Ostrava vypoví. Důvodem je fakt, že má firma ve svém názvu zkratku ODS, což se současným vládnoucím představitelům kraje z řad Občanské demokratické strany před blížícími se krajskými volbami nezamlouvá. Podle odborníků na mediální komunikaci nechat dostavět most firmou, která má v názvu ODS, by totiž bylo před volbami smrtící."

Pokračování...

Pokračování...

V rozhovoru pro LN se ministr zahraničí Karel Schwarzenberg vyjádřil k EU, Lisabonské smlouvě a irskému referendu: „A tudíž je to naše vize a to bychom si měli přiznat, vyzpovídat se před lidmi a říci ano, v tom jsme vesele pochodovali přes vaše hlavy. (...) Samozřejmě mluvit s Iry, naslouchat taky trošku vlastně občanům a zamyslet se, jak s tím dál. (...) Když se budeme pohybovat proti představám našich občanů, tak na tom ztroskotáme."

Zní to jako moudrá slova, ale jen do té doby, než si uvědomíme, že je vyřkla ta samá ústa, která mají v souvislosti s americkým radarem pro občany jen slova pohrdání, považují je za nesvéprávné idioty, neschopné se samostatně rozhodnout a vůbec názor občanů považují za zcela irelevantní, pokud ne přímo za „výzvu" pro politika, kterým může ostentativním ignorováním všem argumentů proti demonstrovat svoji moc.

Citovaná slova Karla Schwarzenberg se tak jeví jen jako plané řeči, falešné větičky, líbivé žvásty. Noblesse oblige? Pokud ano, tak nikoliv k velkorysosti, ale k panovačnosti.

Poslanec Ludvík Hovorka (KDU-ČSL) v kratičkém rozhovoru vysvětluje, proč ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) odložil jednání o změnách ve zdravotních pojišťovnách a fakultních nemocnicích: „Je to z důvodu tlaku politických partnerů a také kvůli tlaku hejtmanů ODS. Tam je totiž panická hrůza z toho, kdyby vyšlo najevo, co je obsahem reformy, zhoršilo by to jejich pozici v krajských volbách. Veřejnost moc neví, co je obsahem těch tří zákonů. Pokud by se to na veřejnost dostalo, tak by si lidé uvědomili, že nejde o reformu zdravotnictví, ale o převod zdravotnických zařízení téměř do soukromé sféry. To by znamenalo ohrožení pacientů, protože nejsou jasně definovány standardy péče. Ty by definovaly soukromé zdravotní pojišťovny. Bylo by na jejich libovůli, zda by byla péče uhrazena, nebo ne."

K mé pramalé radosti se opět potvrzuje, že dřívější články [LINK] Jak ovládnout 220 miliard Kč v českém zdravotnictví, Tak úplatky, doktore? a Julínek ante portas nebyly pomlouvačné a poplašné výmysly, za které by je zajisté někteří rádi vydávali, ale nepříjemné pravdě se nebezpečně blížící úvahy.

Pokračování...

Současná vláda si vedle řady nelichotivých přídomků zaslouží i označení pragmatická. Je to krásně vidět na vztahu k předchozí vládě ČSSD. Normálně nenechá Koalice na ČSSD nit suchou. Když je něco špatně, tak jedině proto, že to zkazila ČSSD. Pokud se nedaří, tak jedině proto, že se nedaří napravit chyby ČSSD. Daně jsou vysoké, protože je zvedla ČSSD, státní kasa prázdná, protože co v ní bylo, to ČSSD promrhala. Když je problém, svede se to na ČSSD. Co na tom, že už dva roky má vše ve svých rukou Koalice – ČSSD je vděčný obětní kozel, až je s podivem, že jí není dáváno za vinu i sedm hubených let v Egyptě. Zkrátka kam ČSSD šlápne, tam sedm let tráva neroste a vše, co ČSSD udělala, je třeba zrušit, napravit, předělat, změnit.

Existuje jedna jediná výjimka – radar. Radar je nedotknutelný, radar je tabu. Koalice musí pokračovat v jednání o radaru, protože s ním začala ČSSD. Koalice musí jednání o radaru završit, protože s ním začala ČSSD. Jak jde o radar, Koalice se najednou cítí tak silně vázána kroky předchozí vlády, že v nich může jenom pokračovat a rozvíjet je, ale odchýlit se od nich nemůže.

Co že taková změna? Kdepak, žádná změna, to jen ČSSD zase posloužila Koalici tak, jako vždycky – jako výmluva.

Koalice vskutku umí být velice pragmatická. Až za hrob.

Překvapil mne – a musím přiznat že tentokrát příjemně – prezident Klaus, který, jak se vyjádřil pro MF DNES, se stydí za uznání Kosova. Doslova napsal: "Že se s uznáním Kosova Českou republikou nemohu smířit, je dostatečně známé." Výmluvná je i pasáž: "Velmi mne však zneklidnila slova pana velvyslance Vereše, když mi říkal, že Srbové nebrali nijak osobně, že Kosovo uznaly takové země jako Finsko, Holandsko či Německo, ale krok české vlády že je zasáhl." Uvidíme, jak dlouho stud panu prezidentovi vydrží, a jestli se umí styděť i za jiných příležitostí. A že mu jich vláda Mirka Topolánka nabízí požehnaně. 

Podle Nejvyššího správního soudu musí prezident Klaus rozhodnout ve věci jmenování justičního čekatele Langra soudcem. Klaus se proti tomuto rozhodnutí okamžitě ohradil s tím, že tento verdikt ohrožuje demokracii v České republice. Ani kdyby Nejvyšší správní soud Klause zavázal, jak má rozhodnout, nebylo by to ohrožení ničeho jiného než Klausovy ješitnosti, natožpak demokracie. Ale verdikt soudu říká pouze tolik, že Klaus musí nějak rozhodnout a nesmí rozhodnutí oddalovat, nikoliv jak má rozhodnout. Co tedy znamená Klausovo patetické prohlášení? Že podle Klause ohrožuje demokracii již to, že jako prezident musí konat, a že i on musí respektovat pravidla. Že není-li něco v souladu s představami pana Klause, je to ohrožení demokracie. Co z toho plyne? Že demokracie a Klaus jedno a totéž jest. Příští Novoroční projev by mohl Klaus začít slovy: „Já jsem demokracie." ... a tím by mohl i skončit, protože všechna další slova jsou zbytečná. Přivlastní-li si někdo demokracii, ztotožní-li ji se svými vlastními zájmy, je po skutečné demokracii veta.

Když jde o vzdělání, nejde vláda pro silná slova daleko. Stále čteme a slýcháme o tom, jak je vzdělání priorita, že je žádoucí co největší „promořenost" populace vysokoškolským vzděláním, že proto, aby si co nejvíce mladých lidí mohlo dovolit studovat, je nezbytné zavést školné (sic!), že se musíme orientovat na inovace a přidanou hodnotu, že cílem je vzdělanostní společnost. Tolik teorie. A praxe? Topolánkova vláda drasticky omezí dotace univerzitám.

Dříve odkazovaný text Velká iluze českého školství vhodně doplňuje čerstvý článek na blogu Jiřího Havla Učitel se musí brát u huby! Měl-li bych ho velmi stručně shrnout, pak do tvrzení, že šetření na učitelích a školství vůbec je šetřením na nepravém místě, protože to co teď ušetříme, později stonásobně zaplatíme ve snížené adaptabilitě, produktivitě a konkurenceschopnosti.

Problematice školství se věnuje i starší článek Školství na rozcestí u Stana na OutsiderMedia.

V rozhovoru s Renatou Kalenskou v sobotních Lidovkách říká ministr financí Miroslav Kalousek na adresu progresivního zdanění toto: „Já bych se k tomu nikdy nepřipojil. Co tímhle zdaněním říkáte? Nezvyšujte si svoji kvalifikaci, nesnažte se mít vyšší plat, protože za to budete potrestáni vyšší sazbou. Demotivovat lidi daňovými sazbami mi připadá mírně perverzní." a v reakci na další otázku pokračuje: „Ale ještě řeknu jeden příklad, kdy se tentokrát nejedná o zvyšování kvalifikace. Pracovitý a šikovný zedník, který pracuje deset hodin denně, a vedle něj líný zedník, který se fláká a dělá šest hodin denně. Proč ten pracovitý má být potrestán vyšší sazbou? Ať mi někdo zkusí odpovědět."

Nejenom že to je samozřejmě demagogie non plus ultra, protože ty nejvyšší příjmy bývají pravidelně spojeny s minimální či vůbec žádnou prací, zatímco nejnižších příjmů dosahují zpravidla lidé, kteří pracují velmi tvrdě a často vykonávají právě ty činnosti, které jsou pro přežití společnosti nezbytné. Především je však takové prohlášení popřením Nového zákona, kde Lukáš 21,1-4 praví: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala všechno, z čeho měla být živa." A to je také moje odpověď na Kalouskovu otázku.

Protože smyslem progresivního zdanění není nic jiného, než že více dává ten, kdo může, protože dává „ze svého nadbytku." S kvalifikací či pracovitostí to nemá nic společného. Souvisí to pouze a jedině s vědomí odpovědnosti a sounáležitosti. Progresivní daň je výrazem solidarity.

Pokračování...

Do podzimního volebního klání o krajská zastupitelstva a třetinu senátu vytáhne ČSSD pod heslem ODSouzeni k reformě! Hřebíček na hlavičku! Pokud hodlá ČSSD zaútočit na ODS a sebe tím implicitně nabídnou jako výrazně lepší alternativu, přiléhavější heslo si zvolit nemohla. Ač se jedná o volby krajské a senátní, nehodlá se ČSSD profilovat na lokálních tématech, a přistupuje k volbám jako k celostátním. O tom, že se jedná a chytrý tah, svědčí skutečnost, že řada místních kandidátů ODS odmítá účast ministrů za ODS na svých předvolebních setkáních, protože se obávají, že by jim to mohlo uškodit.

Ovšem pro principielní licoměrnost ODS je jen příznačné, že takto pojatou kampaň socialistů předseda poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř ohodnotil jako „pouhou negaci a strašení lidí, když ČSSD nemá vlastní politická témata." Nebyla to snad ODS, která postavila svoji minulou kampaň na strašení komunisty a socialisty? A není to snad ODS, kdo si na strašení založil živnost? Kdo spoléhá na strach ze ztráty privilegií, strach o majetek, strach z odpovědnosti za důsledky svých činů, strach z Rusů, Němců, Francouzů? Není to náhodou ODS? Modrá, panská ODS?

Rozhodl jsem se přiložit ruku, či lépe řečeno obě nohy k činu, a připojil jsem se k protestní akci proti radaru, kterou pod heslem Parlament nás neobejde, obejdeme parlament pořádala iniciativa NE základnám. V roli chodící reklamy na odmítavé mínění 70% české veřejnosti jsem poctivě odkroužil tři kolečka kolem parlamentu. Dobrá zpráva je, že jsem nekroužil sám. Ne až tak dobrá zpráva je, že jsem ukouřil skoro sám. Kde je těch zbylých 7 mil. potenciálních kroužících? Kde je někdo z těch 100 000 lidí, kteří již podepsali petici? Chápu, že například z takových Kojčic se kvůli tomu do Prahy nikdo harcovat nebude, ale kde jsou Pražáci?

Parafráze známého rčení by mohla znít: demokracie je jako ženská – také se sama neudělá. Jak mají brát vláda a parlament odpůrce radaru vážně, když nedokáží svůj postoj podpořit činem ani tak snadným, jako je korzování kolem parlamentu? Ale i kdyby k ničemu jinému, tak k dobrému pocitu z toho, že se nevzdávám bez boje, bylo to kroužení dobré.

Pokračování...