Tribun
středa, 18. dubna 2012
Jedna, dvě, Breivik jde, Breivik si jde pro tebe
Známé přísloví sejde z očí sejde z mysli v případě bestie A. Breivika zřejmě neplatí. Spolu se zprávami o soudním procesu s tímto masovým vrahem se zejména v internetových diskusí přihlásili o slovo jeho obdivovatelé. I když to zní to absurdně a perverzně, aby měl masový vrah obdivovatele, je to tak.
úterý, 17. dubna 2012
Prasata, ke žlabu
Na tom, že církevní „restituce“ jsou megachucpe, se už asi nic nezmění. Stačí srovnat následující dva titulky: Odložit restituce? Krize není na jedno období, argumentuje Duka a Arcibiskup Duka šokoval: Církev nikdy nic nevlastnila. Neboli nikdy nám to nepatřilo, ale my to stejně chceme za každou cenu a je nám jedno, kolik škody, zlé krve a nových křivd tím naděláme. Pokud totiž inkriminovaný majetek nepatřil církvím, ale konkrétním farnostem a klášterům (ve skutečnosti ovšem R-U eráru), jak tvrdí Duka, tak je naprosto scestné a s hospodářskou kriminalitou hraničící vydávat jej na základě zákona, který nespecifikuje přesně co a komu (protože nespecifikuje přesně vůbec nic, takže nedává žádné záruky, že tzv. církevní restituce vůbec někdy skončí; moc bych za to nedal, že záměrně). Ve vzácné symbióze se zde sešla církev lačnící po majetku s vládou toužící po privatizaci a marginalizaci státu a zplodili novou kvalitu nestoudnosti. A naděje, že se ta prasata u toho žlabu zalknou dřív, než nás všechny sežerou, žádná, protože někteří lidé, stejně jako některé instituce, jsou bezední.
pondělí, 16. dubna 2012
Military monitor 15/2012
Pravidelný monitoring zpráv o zbrojení, konfliktech, chřestění zbraněmi, válečnických vášních a geopolitice za týden od 9. 4. 2012 do 15. 4. 2012.
neděle, 15. dubna 2012
Zkáza Titaniku a třídní hledisko
Traduje se, že při potopení Titaniku byli přednostně zachraňování bohatí pasažéři z první třídy, zatímco cestující nižších tříd byli uzamčeni v podpalubí. Ovšem například Miroslav Tejkl je přesvědčen o tom, že tak jednoduché to nebylo a svoji roli sehrály i jiné faktory; navíc i řada těch nejbohatších zahynula. Nicméně z materiálu v sobotních LN jasně vyplývá, že i když možná nebylo třídní hledisko rozhodující při obsazování záchranných člunů, bylo velmi podstatné v jiných momentech a bylo zcela integrální součástí fungování společnosti své doby: „Rodina Mackienových [jednoho ze zahynuvších členů posádky, pozn. Tribun] doslova ze dne na den zůstala napospas skromné podpoře vyměřené z fondů pro pozůstalé. Byly to velmi malé sumy, protože se automaticky předpokládalo, že lidé z nižších tříd je použijí na sázení a pití. (…) I s mrtvými se na Titaniku zacházelo přísně podle sociálních vrstev. Zatímco cestující z první třídy měli nárok na převoz v rakvích a z druhé a třetí třídy v plátěných vacích, členové posádky byli položeni jen na jednoduchá nosítka.“
čtvrtek, 12. dubna 2012
Čemu se všichni tak diví?
Nedávno utekly – nebo byly vypuštěny – zase nějaké odposlechy a na to konto vypuklo pozdvižení na vsi, jaké hrozné věci se to u nás dějí, všichni jsou najednou pohoršení a vyděšení, jako kdyby to bylo něco nového a překvapivého, a že se s tím musí zažít něco dělat, že to s tou korupcí, nepotismem a rozkrádáním státu už opravdu takhle dál nejde, a jako houby po deští začaly růst obrodné občanské iniciativy.
středa, 11. dubna 2012
Nečasovy soukromé Věci veřejné
Tak máme za sebou další vládní „krizi“. Na těch uvozovkách trvám, vždyť spíše než krize to bylo jen takové divadélko, kdy bylo od začátku jasné, že panstvo se nakonec dohodne, protože kapři, jak známo, si rybník nevypustí. Co se vlastně stalo? Věci veřejné pohrozili, že opustí vládní koalici, pokud premiér Nečas nesplní jejich požadavky, na což premiér reagoval tím, že je nechá ve vládě, když ony splní požadavky jeho. Výsledek všichni známe: Věci veřejné na premiérovy podmínky přistoupily a vládní koalice tak byla opět slavně zachráněna.
úterý, 10. dubna 2012
Military monitor 14/2012
Pravidelný monitoring zpráv o zbrojení, konfliktech, chřestění zbraněmi, válečnických vášních a geopolitice za týden od 2. 4. 2012 do 8. 4. 2012.
